No, za ta léta v naší rodince odešlo na věčnost několik psů, koček, nějaké rybičky, křeček a čtyři kouzelní papoušci. Všechny ty tvory a tvorečky jsme vždy upřímně oplakali, ale abych já nebo moji nejbližší psali o tom srdceryvné traktáty do blogu, to ani náhodou.

A víte proč vás to nenapadlo? Protože nevíte co je to láska.

Všem chápajícím moc děkuji. Přiznám se, že jsem po prvním příspěvku pana Tachovského přemýšlela, jestli nemám tento článek raději stáhnout a jestli opravdu nejsem přecitlivělá hysterka. Pokud se panu Tachovskému stalo to, co naznačuje, chápu, že je asi také hodně bolavý a asi už emocionálně naočkovaný. Možná až moc. Mne samotnou dost překvapuje, jak mě to sebralo, protože to byl náš první pes. I když už máme dalšího. Celé dopoledne přemýšlím, jaké máme vlastně štěstí, že jsme zatím museli řešit jenom tuhle situaci. A že se začínají kácet stromy i v našem lese a jak se asi budu cítit, až padne nějaký hodně blízký.

Tak at vam novy pes prinese spoustu radosti

Poridte si noveho psa a je to. Delate s tim, jako by vam umrelo dite. Prominte, ale pro to ja pochopeni nemam.

To nepochopí nikdo, kdo neměl psa.