Opravdu nebezpečný olej

V Indonési hoří pralesy. „Hrozný,“ řekne si možná český občan k zřejmě největší ekologické katastrofě 21. století, které si naše média všimla většinou až dnes, přestože informace o ní již několik dní putují Facebookem.

„To je fakt hrozný, ale já s tím nic nenadělám,“ pokračuje a ani neví, že v tomto bodě se zásadně mýlí. Zatím totiž nechápe, že ty pralesy hoří i proto, že i on si maže chleba dobře rozmazatelným tukem, myje si hlavu cenově přijatelným šamponem, kupuje sušenky a ty si přichucuje Nutellou. Nejen. Nejen tyto vyjmenované položky, které si vybírá v přeplněných regálech nejbližšího supermarketu, ale vlastně většina zboží, které na těch regálech zatím nechal, totiž obsahuje palmový olej.

Ještě před 30ti lety plantáže palmy olejnice guinejské, ze které se palmový olej vyrábí, zabíraly 1.500 km čtverečních. V dnešní době plocha plantáží s touto palmou zabírá 1.500.000 km čtverečních a tyto plantáže vznikly na místě původních deštných pralesů především v Malajsii a na Borneu. No, a aby vzniknout mohly, tak se pralesy nejen kácí, ale také vypalují a nyní se to vypalování dosti zásadně vymklo kontrole.

A ještě jednu zásadní věc občan neví. Totiž, že palmovému oleji, který do sebe dostává konzumováním velké části na našem trhu dostupných potravin, se v poslední době začíná říkat – zabiják. Na rozdíl od odstatních rostlinných olejů totiž obsahuje pouze nasycené mastné kyseliny, proti kterým brojí všichni kardiologové. Z hlediska spotřebitele je jeho hodnota nulová až záporná. Jenže je mnohem levnější než ostatní oleje a také rychleji tuhne, takže nezdržuje při výrobě. Z hlediska výrobce je tedy výhodný.

Když jsem se o důsledcích palmového oleje dozvěděla a přečetla si o něm řadu informací, např. i to, jak vznik dalších plantáží ničí populaci orangutanů, rozhodla jsem se ho bojkotovat. A vydala se nakupovat vyzbrojená brýlemi, protože ty nejdůležitější informace o zboží jsou na obalu uvedeny písmem pro ženu mého věku již bohužel nečitelným. A divila jsem se. Moc mi toho k nakupování nezbylo. Zjistila jsem, že se musím rozloučit se všemi ztuženými tuky, které mi doteď usnadňovaly život. Protože na obyčejném másle mi předtím vadilo, že se hůře maže a rychleji se zkazí. A tak jsem procházela kolem regálů a vracela zpátky jeden výrobek za druhým. Až jsem narazila na jeden jménem Flora, na jehož krabičce bylo napsáno skutečně velkým písmem, jak prospívá zdraví a jak obsahuje řepkový, slunečnicový a lněný olej. „Že by přece jen?“ zaradovala jsem se a pak vytáhla brýle. A vida, byl tam – palmový olej, dobře ukrytý v povinné informaci pro spotřebitele. Nějak na něj s tím velkým písmem zapomněli. Takže mi v té chvíli došlo, že ani výrobce na tuto složku svého výrobku zase tak hrdý není, to by ho tam přece uvedl s těmi ostatními oleji, kterým se zabiják neříká. Díkybohu za zpřísněné spotřebitelské normy, jinak bych mu nalítla i já v přesvědčení, že si nesu domů konečně zdravý a z hlediska deštných pralesů nezávadný produkt. Ještě že jsem měla brýle.

A tak jsem se naštvala, že ze mne dělají blbce. A napsala do firmy, která Floru vyrábí (Unilever) s dotazem, proč do všech svých výrobků přidávají palmový olej, když na druhou stranu na svých stránkách uvádějí, jak chrání přirodu a lidské zdraví. Odpověděli mi dlouze a se spoustou odborných termínů, které mě měly uklidnit, protože jejich firma odebírá palmový olej pouze z certifikovaných plantáží, které jsou v pořádku a pralesy neničí, prospívají místní ekonomice etc., palmový olej je taky v pořádku, „protože je efektivním zdrojem tuků“ etc., etc.

Ale nějak mi zapomněli vysvětlit, proč veškerá podrobná představení jejich výrobků, chválených za přínos ke zdravému životnímu stylu, se ani jednou o tomto „efektivním zdroji tuků“ nezmiňují, přestože o těch ostatních olejích ano. A také jsem zkusila počítat – kdyby na jednom ztuženém tuku za cca 33 Kč částečným nahrazením dražšího rostlinného oleje tím palmovým ušetřili 50 haléřů (omlouvám se, jde o odhad, možná je to jen 0,30 Kč, možná 1 Kč:-), tento tuk si koupil každý pátý obyvatel této republiky alespoň jednou měsíčně, celková úspora za jeden měsíc je 1 milion korun, za rok 12 milionů. A teď si představte svůj nejbližší supermarket a jeho regály přeplněné stovkami výrobků nejen potravinových, ale i běžné kosmetiky, při jejichž výrobě se takto díky přidání palmového oleje šetří. Tyto výrobky většinou produkují nadnárodní firmy, takže v takovém Německu na podobném výrobku ušetří několinásobně víc. A pralesy hoří dál.

Ať se nenavážím jen do jedné firmy, dá se říci, že každá nejen nadnárodní společnost produkující běžné potraviny se chová obdobně. Nejsem totiž sama, kdo do těchto firem s podobnými dotazy píše. A odpovědi jsou téměř identické – palmový olej odebírají pouze z certifikovaných plantáží a na palmovém oleji nic škodlivého není... V tom případě nechápu, proč se necertifikovaně vypalují plochy pro další a další plantáže a ukusují další a další hektary ze vzácných pralesů a kdo z nich bude ty další miliony tun odebírat? Můžou se obhajovat, jak chtějí, palmový tuk rozhodně není přínosem pro zákazníka, pouze zvyšuje zisk výrobců. Pro mne za mne, když přestanou výrobci palmový tuk používat, každý z nás ten rozdíl max. jedné koruny unese.

A tak se vás všech ptám. Když nás média před nějakou dobou krmila informacemi o závadnosti polských výrobků a málem to vypadalo, že vyhlásíme Polsku válku, prodej polských potravin u nás opravdu výrazně poklesl. Přestali jsme je kupovat, protože jsme se báli o své zdraví a polským firmám dalo dost práce přesvědčit nás, abychom se k jejich produktům vrátili. Řada z nás si uvědomuje, že je dobré upřednosťnovat potraviny z vlastního regionu, chodí na farmářské trhy nebo si jezdí ke svému pěstiteli a chovateli. Když chceme, tak umíme trh ovlivnit. Jenže teď mizí na druhé straně zeměkoule zbytky vzácné přirody, protože hlavně na naší polovině zeměkoule kupujeme potraviny, které jen a jen z finančních důvodů obsahují naprosto zbytečnou a našemu zdraví škodlivou složku.

Pokud nám to jedno není, můžeme udělat jediné. Na nějakou dobu změnit své spotřebitelské chování a smířit se s tím, že si při nákupu musíme nasadit brýle. Víte, jak ušetříte? Ono to bude nějakou dobu trvat, než si naší snahy výrobci všimnou, ale dejme jim o našem bojkotu vědět už ve chvíli, kdy se k takovémuto chování rozhodneme. Jediné, co je donutí jejich chování změnit, je hrozící pokles jejich zisků a negativní reklama. Seznam produktů na našem trhu, které palmový olej neobsahují, je zatím velmi krátký, ale je jen na nás, jak rychle se začne rozšiřovat. A my můžeme mít i dobrý pocit, že díky naší vlastní změně spotřebitelského chování nezemřeli další orangutani, levharti, sloni, tygři, medvědi a... lidé.

Jeden z prvních článků, který o hořících pralesech vyšel a je převzatý z britského Guardianu: http://denikreferendum.cz/clanek/21581-indonesie-hori-proc-nas-to-nezajima