Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Třídní schůzka v 8. A

Za okny tmavne pošmourný listopadový den, rodiče se usazují do lavic, ve kterých jejich ratolesti tráví stále větší počet hodin a do dveří vchází paní učitelka předdůchodového věku. Postaví se před tabuli a spustí: „Jsem ráda, že vás přišlo tolik, protože mám s touto třídou vážný problém. Jsou vzpurní, neumí se chovat, jsou nezvládnutelní, dělají si, co chtějí...“ vodopád stížností se snáší na stále víc pokrčená bedra rodičů, kteří už si zvykli, že třídní schůzky na druhém stupni jsou tak trochu za trest, ale až takový průser nečekali. Svůj proslov paní učitelka zakončí tím, že má chuť obrátit se na místní sociální odbor a prevenci, protože to už takhle dál nejde a otázkou: „Co s tím budeme dělat?“

Rodiče pomalu setřepávají studenou sprchu a roste v nich vztek na ratolesti, které jim připravily takovou nepříjemnou hodinu.

Nejistě se po sobě rozhlížejí a čekají, až se konečně někdo ozve. Nakonec povstane jeden z otců.

„A nemůžou za to, paní učitelko, třeba drogy? Koneckonců tu trávu dneska kouří kdekdo, teda naše holka určitě ne, to bych přece poznal...“

Rodiče se zatváří vylekaně a třída zašumí: „To snad ne, vždyť jsou teprve v osmé...“

„No, nějaké problémy jsme už tady měli, nejen s marihuanou, i s cigeretami a alkoholem, to dříve nebývalo, na základní škole...“ odpoví paní učitelka. Auditorium hučí čím dál více: „To je strašný, ta dnešní doba, dneska jeden ani neví, co ta děcka dělají po škole a za školou, člověk má tak co dělat, aby je uživil a oni tohle...“

Učitelka zvýší hlas, aby ji bylo vůbec slyšet: „Je tady samozřejmě možnost náhodných kontrolních testů, ale s tím byste museli souhlasit, asi i písemně, to bych se musela zeptat pana ředitele...“

„Já bych s tím souhlasil! To přece ve škole nemá co dělat, musí se to zastavit!“ vykřikne mohutný tatínek, praští pěstí do už tak rozviklané lavice a paní učitelka zjevně neví, jestli ho má pokárat za ohrožování školního majetku nebo pochválit za odvážně rozhodnutí. „Já taky, já asi taky...“ přidávají se další.

Do rostoucího hluku se přihlásí jedna z maminek, jménem Jana. Postaví se, chvíli čeká, až si jí ostatní všimnou, a pak se nadechne: „ Promiňte, ale já s tímto řešením vůbec nesouhlasím.“

„Cože?“ zahučí třída.

„Promiňte, ale mně to připadá vůči těm dětem urážlivé. Vždyť my je vlastně podezříváme z něčeho, o čem ani nevíme, jestli to skutečně dělají a hážeme je všechny do jednoho pytle, ne?“

„ A co by to asi tak bylo, když se tak najednou zhoršili?“ vykřikne mohutný tatínek a rozhlédne se po třídě rozohněných rodičů. Třída souhlasně kývá, ale Jana pokračuje, přestože cítí, že je v menšině. „Ať si každý, pokud má podezření, udělá takový test doma sám, ale ve škole? Vždyť my ty děti předem odsuzujeme!“

„Vy jste nějaká liberální, s takovou nám za chvíli budou skákat po hlavách...“ zakontruje rozezlený otec. „To je právě ono, pořád je jen omlouváme, nemají žádnou zodpovědnost, to my jsme to měli mnohem tvrdší!“ a opět se rozhlédne se po znovu skloněných hlavách, které začínají vychládat a v některých už začíná vrtat červíček pochybností, jestli by to navržené řešení už nebylo přece jen přes míru, ale když paní učitelka říká, že...

Ale Jana neskončila: „ A vůbec, já se chci zeptat...Co vlastně tak strašného provádějí, že nám vyhrožujete kurátory a sociálkou? Oni něco rozbili nebo chodí hromadně za školu? Jak se vlastně projevuje to, že jsou nezvládnutelní?“

„No jo, vlastně,“ zahučí rodiče a zase se obrátí k učitelce před tabulí.

Ta znejistí: „No, oni, jsou takoví...víte, oni třeba v hodinách tleskají nebo pískají. Prostě dělají hluk, za takových podmínek se nedá učit, to by jeden přišel o hlas.“

„Cože?“ zahučí třída.

„No, třeba, když učitel něco řekne, co se jim líbí, tak zatleskají a když je to nebaví, tak začnou hučet nebo pískat. Nebo chtějí pořád o něčem diskutovat, na to prostě není čas, to bychom nestihli učební látku. Já jim samozřejmě nějaký prostor pro diskusi dávám, ale nemůžou takhle setrvale narušovat vyučování. Já si před nimi někdy připadám, že se proti mně spojili a nic s nimi nenadělám. A celkově se jim zhoršil prospěch...“

„A to je všechno?“ vyhrkne další otec. „Já podle toho, co jste říkala na začátku, měl pocit, že pravidelně bourají školu.“

„To jo, to je pravda...“ přidávají se ostatní.

„No, to ne, ale takhle se přece nemůžou chovat, tady nejsme na stadionu nebo na nějaké schůzi, tady jsme ve škole, ne?“

Jana opět povstane. „Počkejte paní učitelko, já tomu nerozumím, dcera doma vykládá o tom, jak mají bezvadnou třídu a všichni drží při sobě. To, že jsou ještě žáci školou povinní, přece neznamená, že po nich musíme chtít, aby seděli v lavicích ani nedutali, koneckonců jsou všichni v pubertě a ta s nima tříská, to víme přece všichni...“

„Puberta, jasně, to známe...“ rodiče se častují útrpnými úsměvy, „někdy jsou na zabití...“

„Takže mají horší prospěch, což se dalo čekat, a problém teda je, že projevují svoje názory v hodině?“ pokračuje Jana.

„No, i tak by se to dalo říct, ale to přece nemůžou, takhle si dělat, co chtějí...“ brání se učitelka.

„A proč ne?“

„Víte, až budou středoškoláci nebo vysokoškoláci, tam už je prostor pro větší svobodu projevu, ale na základní škole? To přece nejde!“

Ve třídě je zaražené ticho, i když se všem viditelně ulevilo, že jejich děti nejsou ani feťáci, ani vandalové. „Tak o co vlastně jde?“ ozve se další rodič už mírně rozezleně.

„Víte, tohle je nějaká jiná generace, než ty předchozí, a že už jsem jich pár odučila, ty se takto neprojevovaly, někdy mi připadají téměř dospělí, a rozhodně ne jako žáci osmé třídy,“ praví paní učitelka zamyšleně, sama udivená tím, co z ní vypadlo. Rozpačité ticho by se dalo krájet, až ho učitelka rázně přeruší:

„No, své jsem vám řekla, pokud se chcete zeptat na své děti, tak už asi individuálně, co? A ještě jsem vás zapomněla informovat, že na škole budeme mít takovou menší oslavu dvacátého pátého výročí 17. listopadu, tak pokud byste měli zájem se zúčastnit...“ Pozvánka zanikne v hlasitém šoupání židlí a rodiče se mlčky řadí do fronty.

„To je dobře, že jste se ozvala,“ šeptne jedna z matek Janě do ucha, „měla jste pravdu, nakonec...kdy už s tou školou někdo něco udělá, dyť je to jak za totáče...“ a rychle odejde.

Jana zůstane ve třídě jako poslední. Hlasitě si oddechne, když se dozví, že s prospěchem její dcery to zase až tak hrozné není a pak se znovu odhodlá. „Paní učitelko, jenom jsem vám chtěla ještě říci, že já jsem ráda, když ta děcka ve škole jenom nesedí a nemlčí, koneckonců můžeme být rádi, že se nějak aktivně projevují, vždyť to se po nich přece bude chtít, až budou dospělí. A mají prostě spoustu energie a pořád jsou tu nějaké testy a nároky, tak i tu energii musí nějak vypustit. Já chápu, že je toho na učitele občas až příliš, ale...“

Učitelka mlčí a Jana si říká, jestli to už nepřehnala. A pak se paní učitelka smutně pousměje. „Máte asi pravdu paní P., já už dnešním dětem asi vážně přestávám rozumět a vlastně ani nevím, jak se k nim mám chovat. A jsem ráda, že tohle je moje poslední třída, ono je dnes všechno nějak jinak, než jsem byla zvyklá. No, mám toho po dnešku hodně k přemýšlení...“

Jana se na ni povzbudivě usměje, podá jí ruku, udiveně si uvědomí, že původní vztek nahradila lítost a vyjde na ztichlou školní chodbu.

 

PS. Tato třídní schůzka se skutečně konala.

 

Autor: Kateřina Dubská | pondělí 24.11.2014 11:42 | karma článku: 17,34 | přečteno: 1673x
  • Další články autora

Kateřina Dubská

Opravdu nebezpečný olej

V Indonési hoří pralesy. „Hrozný,“ řekne si možná český občan k zřejmě největší ekologické katastrofě 21. století, které si naše média všimla většinou až dnes, přestože informace o ní již několik dní putují Facebookem.

5.11.2015 v 0:00 | Karma: 22,14 | Přečteno: 1855x | Diskuse| Společnost

Kateřina Dubská

O dvou sestrách

Žily byly dvě sestry. Obě byly vdané a měly děti. Jejich manželé se živili rukama a vydělávali něco málo nad průměrný plat. A měly bohatého otce, který by pro ně, dle vlastních slov, udělal první poslední. Když se vdala ta starší a povila prvního vnuka, ze samé radosti se nabídl, že jí koupí dům. Její muž se ošíval, ale protože byl z vesnice a ve městském bytě se mu nelíbilo, tak nakonec souhlasil s tím, že koupí za pár set tisíc malý domek na vesnici. Ale trval na tom, že jim tchán zaplatí jen ten dům a on si ho pomalu opraví za své. On totiž svého tchána znal.

16.2.2015 v 12:04 | Karma: 22,29 | Přečteno: 1051x | Diskuse| Společnost

Kateřina Dubská

Zahradníkův rok

Koncem zimy se už nemůže dočkat. Strká semínka do všech volných květináčů i bedýnek a už se těší, jak přijde jaro a začne okopávat záhonky a sázet a sázet. Jenže letos jaro přichází nějak divně brzy a zahradník nevěří, že si z něj počasí nedělá srandu. Jo, jo, já zasadím a koncem března udeří mrazy, někdy přece udeřit musí, jinak bude přemnožený škůdce. Mrazy nepřišly. Začátkem dubna se odhodlá a sází a sází s pocitem, že škoda každého kousku půdy, která přijde nazmar. Takže každá návštěva trhu a místního zahradnictví znamená další sazenice...

23.10.2014 v 11:43 | Karma: 8,91 | Přečteno: 453x | Diskuse| Společnost

Kateřina Dubská

Nastává konec papalášů v Čechách?

Papaláš - slovo u nás běžně používané, leč obtížně vysvětlitelné. Tušíme sice, co znamená, ale jak jsem zjistila, ani googlení k přesné specifikaci pojmu nepomůže. Jediný výklad nabízí Slovník cizích slov, jenže ani ten mne plně neuspokojil:"Papaláš je nespisovný, lehce pejorativní, výraz pro jedince obdařeného formálně (legálně) značnými pravomocemi, který tohoto svého postavení ale nevyužívá v souladu s obecně definovanými základními (zejména morálními) požadavky, které se při výkonu dané funkce předpokládají."

20.10.2014 v 17:51 | Karma: 13,23 | Přečteno: 946x | Diskuse| Politika

Kateřina Dubská

Parník se potápí, kapela hraje...

Byla kdysi jedna vládní strana. Ve volbách pravidelně získávala přes 30 procent a seděla v téměř každé vládě. Pokud ji zrovna nepřeválcovala jiná vládní strana, se kterou si hrála oblíbenou hru na pravici a levici. Tato hra spočívala v tom, že na veřejnosti na sebe nadávali, v kuloárech se plácali po ramenou a u piva se domluvili na všem. Jen jednou se pokusili jednat upřímně a uspořádali tzv. velkou koalici, na kterou doplatila právě ta strana, která si hrála na pravici a tak se zase raději všichni vrátili do kuloárů. I když se ukázalo, že v krajích a obcích voliči až tak přecitlivělí nejsou, takže tam se občas zase upřímně sejdou a vládnou.

4.9.2014 v 14:48 | Karma: 24,06 | Přečteno: 1231x | Diskuse| Politika

Kateřina Dubská

Tehdy voněly růže

„Víš, Ládíčku, práca se má dělat pořádně, nejde o to, co na ni řeknou ti druzí, ale když víš, že jsi vše udělal nejlépe, jak jsi mohl, tak ti řeči těch druhých mohou být ukradené.“ To mu říkával dědeček, když byl ještě malý a sedávali spolu ve včelíně. Úly otočené k nim svými zády hlučely zdánlivě nekonečným ruchem, než slunce zase zajde, včely ztichnou a uloží se k zaslouženému spánku. A on byl hrdý na svoji novou kuklu i dědovy staré rukavice, čerstvě stočený med voněl, když prstem otřel zbylé kapky steklé na stůl, kde stály desítky sklenic plné jantaru a olízl ho. „Ten je dobrý, dědo.“„ Však vím, musel bych se stydět, kdyby nebyl. A to si představ, že někdo ho kazí cukrem, jenom kvůli penězům. Vidíš, když se o včeličky dobře staráš a máš je rád, tak ony to ví a pěkně se ti odmění. To je tak se vším, nikdy na to nezapomeň.“

25.7.2014 v 16:43 | Karma: 10,56 | Přečteno: 426x | Diskuse| Letní povídka

Kateřina Dubská

Daruj krev - naštveš zaměstnavatele

Krve je málo, hlásí nemocnice. Ubývá dobrovolných dárců krve, hlásají média a a rozhlas pořádá akce „Daruj krev s Českým rozhlasem.“ Za posledních deset let ubylo přes 100 tisíc dárců a v celé republice jich chybí přes 130.000. Důvodů je zřejmě několik. K dobrovolnému nadšení jistě nepomáhají zprávy o kšeftování s krví a krevními deriváty (viz kauza Diag Human), ani pocit mnoha občanů, že čím víc za zdravotnictví platí, tím méně dostávají. A tak si asi mnozí řeknou: „Pořád ze mne tahají peníze a já jim mám dávat krev zadarmo, kdo ví, co s ní pak provedou atd.“

26.5.2014 v 17:36 | Karma: 28,95 | Přečteno: 2255x | Diskuse| Politika

Kateřina Dubská

"Samozřejmě, my ji opravdu zabijeme,"

odpověděl v červenci minulého roku šéfredaktor bulvárního EXTRA Pavel Novotný slovenskému deníku Směr. Otázka zněla: „Český bulvár žije roky z Ivety Bartošové. Nezdá se vám, že už je to v poloze, kdy tu ženu zabijete?" Nemohu necitovat ještě jeden výrok z tohoto rozhovoru: „Jenže poptávka po ní (tj. Bartošové) je neskutečná, články o ní si otevírají i lidé, kteří bulvár jindy nečtou. V té chvíli jdou hranice bokem a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm.“ Neuplynul ani rok a povedlo se.

29.4.2014 v 15:50 | Karma: 28,94 | Přečteno: 3731x | Diskuse| Společnost

Kateřina Dubská

Nástrahy kalorických tabulek

Důvodů nákupu čím dál větších čísel oblečení je mnoho. Třeba tzv. „otylost nevinných“ (tak nazývá jeden můj kamarád pozoruhodný jev, kdy ve fungujícím novém vztahu jedinec přibírá a přibírá, neb má vedle sebe spokojeného a tím pádem jistého partnera, už se nehoní po nočních podnicích a akcích pro nezadané, náročných jak na peněženku, tak na fyzičku, po večerech tráví vydatnou, s láskou připravenou večeři na pohovce a občas si ještě přidá...).

9.4.2014 v 13:44 | Karma: 14,87 | Přečteno: 877x | Diskuse| Společnost

Kateřina Dubská

Vejce a já

Když před dvěma lety vypukla vaječná krize a ceny vajec se vyšplhaly do závratných výšin, rozhlédli jsme se po dvoře nedávno zakoupeného venkovského stavení na samotě u lesa, vyčistili do té doby prázdný kurník, vystáli dlouhou frontu před prodejnou kuřic a stali se chovateli drůbeže.

28.3.2014 v 11:10 | Karma: 21,17 | Přečteno: 852x | Diskuse| Společnost

Kateřina Dubská

Lidé a hry

Dlouhé zimní večery přímo svádějí k zasednutí kolem stolu a vytažení nějaké oblíbené krabice se společenskou hrou. Většinou se zasmějeme, málokdy pohádáme a hlavně tma za okny už není tak depresívní. A jak už hry pro dospělé hraji několik desítek let, připadají mi stále poučnější.

15.12.2013 v 15:37 | Karma: 8,58 | Přečteno: 304x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Prázdné byty, plné ubytovny

V samém centru jednoho velkého města stojí dva bytové domy. Jeden z nich je soukromý, druhý patří obci. V jednom z těchto domů mají všechny byty své nájemníky, kteří platí majiteli jako nájemné polovinu sumy, kterou za pronájem bytu požaduje zástupce majitele druhého domu, kde polovina bytů zeje prázdnotou. Pokud se domníváte, že poloprázdný dům patří soukromému majiteli, který si tím pádem za svou nenasytnost zaslouží, že má málo nájemníků a dům mu vydělává polovinu možné sumy, tak se mýlíte. Poloprázdný dům patří městu a stará se o něj městská část, které město svěřilo obecní domy do správy s představou, že ho bude spravovat s péčí dobrého hospodáře. Takovýchto prázdných bytů z obecního bytového fondu je v této městské části cca 500.

2.12.2013 v 12:28 | Karma: 20,50 | Přečteno: 1678x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Polední lekce

Zamyšlený starý muž sedící za velkým lesklým stolem si zapálí. Zhluboka labužnicky potáhne, opře se do křesla a zálibně pozoruje svět za oknem. Už kvůli tomu výhledu to všechno stálo za to...Ticho podbarvené tikáním porcelánových hodin přeruší zvonění mobilu. Nasadí si brýle, podívá se na displej, ušklíbne se a zmáčkne tlačítko.

31.10.2013 v 12:40 | Karma: 20,52 | Přečteno: 693x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Nečekaný vítěz voleb

Nikdy bych nevěřila, že se u volební debaty můžu i pobavit. Při včerejší superdebatě jsem se místy od srdce, místy škodolibě, zasmála a nakonec mne u toho srdce i zahřálo. Pana Žáka by měli vyhlásit Bavičem roku. Ale teď vážně. Když se moderátor na závěr debaty všech lídrů zeptal, co chtějí v Parlamentu navrhnout a prosadit jako první, ve svém závěrečném slibu většina přítomných lídrů uvedla, že podpoří sadu protikorupčních zákonů z dílny Rekonstrukce státu. Přiznám se, že mi spadla brada.

25.10.2013 v 15:49 | Karma: 13,76 | Přečteno: 852x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Důstojnost české advokacie

V době, kdy většina národa volá po nápravě celospolečenských poměrů pokřivených všudepřítomnou korupcí, je na čase se ptát, kdo všechno se na tomto pokřivování podílí. Mluví se o kmotrech, politicích, nefungující justici a policii atd. Ale možná je už na čase začít se ptát i na roli některých českých advokátů a právníků i jejich profesní komory. A jak se stává stále oblíbenějším bonmotem, i já mohu říci, že znám řadu slušných a poctivě pracujících advokátů a právníků, ale...

28.9.2013 v 11:47 | Karma: 24,52 | Přečteno: 703x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Příčiny a důsledky

Přiznám se, že k napsání tohoto článku mne inspirovala diskuse, která se strhla kolem výroku advokáta Lásky, když popisoval svoje zkušenosti coby policisty působícího opravdu na ulici. Cituji: „Ale ve chvíli, kdy se k těmto holým a dutým hlavám připojují na demonstraci normální lidé, musíme zpozornět. Já jsem několik let jako policista šlapal chodník a byl jsem s Romy v „kontaktu“. Proto si dokážu představit zoufalost lidí, kteří s nimi musí sdílet stejný životní prostor den co den. A mám obavu, že tito lidé nejsou chráněni. Zatímco na podporu romské menšiny je různých aktivistů a ochránců vidět a slyšet dost, nikdo nechrání „neromy“, kteří žijí vedle Romů. A kdo si to nezkusil, netuší, jak těžké to je.“

10.9.2013 v 15:13 | Karma: 11,84 | Přečteno: 662x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Krásně jednoduchý svět

Tma, stromy tajemně šumí, do noci svítí jediné okno, za kterým se pohybuje nic netušící oběť. Ruka v černé rukavici odhrne překážející větev, hudba zní hrozivě, divák trne. Zachrání se možná i nevinná oběť v poslední chvíli nebo se stane další mrtvolou? Střih. Rozespalý pán v pyžamu vstává z postele a míří na záchod. Kdyby pravidelně bral právě nabízený prášek, tak by mohl spát dál.

21.8.2013 v 12:01 | Karma: 10,54 | Přečteno: 280x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Dějinný význam osudových žen

Ruiny gotického kláštera obklopené pečlivě udržovaným anglickým parkem působí tak romanticky, že chvílemi čekám, kdy se za některým z kamenů vynoří Elizabeth Benettová na výletě za krásami rodné země. Ale při tom kochání se na lavičce mne najednou napadne, že tohle krásné místo v době, kdy se z fungujícího bohatého kláštera plného mnichů staly rozvaliny, vlastně až tak idylické nebylo.

17.7.2013 v 13:25 | Karma: 10,82 | Přečteno: 380x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Obušku, z pytle ven!

Všchno zlé je k něčemu dobré. A někdy se musí stát malý přírodní zázrak, abychom si uvědomili pokřivenost vlastního myšlení. To mne totiž napadá při čtení článků a blogů uveřejněných v několika posledních dnech.

30.5.2013 v 15:57 | Karma: 25,58 | Přečteno: 5339x | Diskuse| Ostatní

Kateřina Dubská

Jak se z kozy stane pes

Když vám odejde dlouhodobý psí společník, každý věci znalý pejskař vám poradí, ať si pořídíte nového. Což zabírá opravdu spolehlivě. Ale i zkušení pejskaři ví, že každý pes je osobnost a úplně nahradit ho nelze, stejně občas lítostivě zavzdycháte a zavzpomínáte. Jenže život běží dál nejen psími skoky. Před dávnými dvěma roky jsme se s mým bývalým kolegou a dlouholetým chovatelem koz Mojmírem dohodli, že až bude mít nová kůzlata, tak se ozve, koneckonců bydlíme na samotě, kolem je spousta trávy a sena...

28.5.2013 v 11:36 | Karma: 20,05 | Přečteno: 829x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 63
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1507x
Dívám se kolem a přemýšlím. A když je toho přemýšlení moc, sednu k počítači.
www.katerinadubska.cz

Seznam rubrik