Papaláš - slovo u nás běžně používané, leč obtížně vysvětlitelné. Tušíme sice, co znamená, ale jak jsem zjistila, ani googlení k přesné specifikaci pojmu nepomůže. Jediný výklad nabízí Slovník cizích slov, jenže ani ten mne plně neuspokojil:"Papaláš je nespisovný, lehce pejorativní, výraz pro jedince obdařeného formálně (legálně) značnými pravomocemi, který tohoto svého postavení ale nevyužívá v souladu s obecně definovanými základními (zejména morálními) požadavky, které se při výkonu dané funkce předpokládají."
Já si pod termínem papaláš představím především člověka, který charakterově neunese své postavení dané funkcí, především veřejnou a neuvědomuje si, že tato funkce mu byla pouze svěřena a nemá ji navždy. Nos mu stoupne do nebeských výšin, odkud se s despektem dívá na ty nebožáky, kteří funkci nemají a jejich názor je nezajímá. Ani oni sami ho nezajímají, maximálně před volbami. My, co jsme zažili socialismus, si takto pamatujeme různé tajemníky a jiné funkcionáře a nevěřili jsme svým očím, když se velmi brzy podobným způsobem začali chovat i ti, které do jejich funkcí nevynesla ta jediná pravá strana, nýbrž skutečně demokratické volby.
Moc, i když veřejná a pouze propůjčená, má totiž mnoho výhod i nevýhod. Jednou z nich je schopnost moci pokroutit do té doby zdánlivě nepokroutitelný charakter a co si budeme vykládat, na tomto kroucení mají svůj podíl i občané samotní. Sice nemají rádi politiky jako takové, ale když se s nějakým tím výše postaveným setkají, začnou se chovat poněkud podřízeně. A to unese málokdo. Jistou dobu jsem měla možnost pozorovat, jak se moc podepisuje na dříve slušných lidech, jak ji unesou jen málokteří a nestanou se papalášem užívajících si výhod, které jim umožňuje a jak rychle zapomínají na povinnosti, které k ní patří.
Opravdová smršť posledních komunálních voleb zamíchala mnohým s jejich zdánlivě dobře rozdanými kartami a dala jim za vyučenou. Asi nejzářnějším příkladem je brněnský primátor Onderka, který byl vynesen do svého křesla především odporem voličů vůči předchozímu vedení radnice představujícímu esenci arogantního papalášství, tentokrát v podání představitelů ODS, ze kterého se dodnes tato pravicová strana nevzpamatovala. První volební období jakžtakž ustál, i když už tehdy se dalo pozorovat, že tohoto tehdejšího středoškoláka bez znalosti cizího jazyka, který při své náročné funkci dosáhl na titul bakaláře ( i když kvalitu své bakalářské práce dodnes neobhájil), následně získal i titul MBA (to už nechápe vůbec nikdo), začíná smílat pocit vedoucího největšího města u nás. Protože Praha je přece kraj, jak rád připomínal na mnoha fórech. Na obraze jeho druhého volebního období se začalo objevovat stále více much. SPZ 0001 na primátorském autě to byla taková ještě přehlédnutelná muška, kterou by mu voliči asi i odpustili. Co mu ale neodpustili, byla arogance, se kterou smetl z jednacího stolu připomínky k veřejností kritizovanému Uzemnímu plánu, k chatičce jeho náměstka a k referendu o nádraží. Ale vaz mu až paradoxně zlomilo jedno jediné gesto. A to když naprosto neunesl satiru, která se rozmohla na doméně s názvem, který si jím vedené město nějak zapomnělo zaregistrovat. A zrušením facebookové stránky skupiny, která se do té doby díky jeho osobě pouze dobře bavila, tak napomohl ke vzniku volebního hnutí, které - světe div se - ve volbách získalo téměř tolik hlasů, o které sám ve srovnání s předchozími volbami přišel. Ještě jedna typická vlastnost totiž k papalášům patří, nemají smysl pro humor, zejména pro ten, který míří na jejich vlastní adresu. A protože se ještě zamíchal do vnistrostranického sporu, ve kterém vsadil na podobně se chovajícího a za podobné chování kritizovaného koně, i vlastnímu předsedovi svým pádem zřejmě udělal velkou radost. Možná se najdou tací, kteří ho litují a já jeho příběh taktéž považuji za jednu zbytečnou lidskou prohru, nicméně si na svém trestu vydatně zapracoval sám. Kdoví, jestli se z něj poučí, nebo ho bude svádět na druhé. Přeji mu to první. Opravdu upřímně.
Výsledky voleb mne dovedly ještě k dalšímu zamyšlení nad fenoménem, u kterého se divím, že se jím ještě nezačali zabývat politologové. A to nad několika starosty a starostkami převážně menších obcí či městských částí, kteří dokázali zopakovat svůj volební úspěch již poněkolikáté s výsledky překračujícími padesát procent voličských hlasů. Zatím vím o šesti, a z toho čtyři znám osobně.
Ve třech případech se jedná o ženy (SZ), čtvrtý je již potřetí starostou nedaleké vesničky na slovenských hranicích (SNK), který ve volbách získal již potřetí dokonce 75% a pátý starostou malé obce u Brna, kde získal přes 88% hlasů (SZ a SNK). Už jsem si zvykla, že jak se začnu zamýšlet nad určitým tématem, dostávají se ke mně další informace o podobných „fenoménech“, protože já podobný a několikrát zopakovaný úspěch starostování za fenomén považuji. Dnes ráno jsem se dozvěděla o Kolíně, kde získal starosta (Změna pro Kolín) 64% hlasů a po přečtení níže přiloženého článku kroutila hlavou nad tím, jak se mi mé úvahy nad společnými vlastnostmi těchto fenoménů jenom potvrzují. Vlastně se podle společných rysů chování dá seskládat profil úspěšného starosty, kterého budou lidé volit a volit tak dlouho, dokud se sám nerozhodne odejít:
Všichni zmínění měli odvahu převzít radnici, jejíž předchozí vedení se projevovalo – světe div se – poněkud papalášsky, jejich obec podle toho vypadala a tak byl zapotřebí generální úklid. Jimi vedená radnice se chová maximálně otevřeně a je pro ně běžné se před zahájením důležitých projektů zeptat občanů, jak by měl takový projekt vypadat a dopadnout. Obklopují se schopnými lidmi, nebojí se konkurence a na své funkci nelpí, protože ví, že si práci najdou i bez ní a budou mít aspoň klid. Kritiku řeší tak, že se nad ní zamyslí, pokud je oprávněná, tak to přiznají a jinak vysvětlují a vysvětlují a když to nepomůže, tak mávnou rukou a jdou dál. Nebojí se nových a zpočátku i nepopulárních řešení a rádi se nechají poučit od druhých. Neslibují nesplnitelné ani před volbami a své sliby skutečně plní. Když nesplní, tak se omluví a své chyby nesvalují na jiné, protože vědí, že chybu udělá každý. Větu: „To nejde , protože...“ od nich uslyšíte málokdy. Obec pod jejich vedením vzkvétá a radnice nemá žádné skandály. Chodí často pěšky, takže si všimnou nedostatků, které by přehlédli ze služebního auta a nemohli by se bavit s lidmi, kteří je na chodníku zastaví. Bydlí stále ve stejném bytě či domě, ve kterém bydleli ještě jako ne-starostové. Podtrženo, sečteno: chovají se stejně, jako se chovali v dobách, kdy ještě nebyli úspěšnými starosty či starostkami.
Jak je vidět, voliči nejsou hloupí tak, jak si někteří politici myslí, dokonce už přestávají skákat na zoufalá gesta mnohých, kteří patří spíše do první skupiny a přehánějí to s populismem (nepřizpůsobivými počínaje, psí stolicí konče). Proč by měnili starostu, když se o ně opravdu stará a chová se slušně? A proč by házeli hlasy starostovi či primátorovi, který si neuvědomuje, že papalášství přestává být moderní? Starostou může být v podstatě každý, ale slušným, oblíbeným a dlouholetým starostou jen ten, který má nos stále ve stejné výši. A to zase já považuji za nejlepší výsledek letošních voleb.
PS. Samozřejmě, mnozí mohou namítnout, že v jejich obci znovu vyhrál starosta, který se takto nechová a tím pádem jsem úplně mimo. To, že někdo obdrží 25 -30% a pak se na svém starostenském křesle udrží díky dohodě s jinými stranami, je běžné. I tak jsem vypozorovala, že druhé volební období většinou ukáže a pokud se objeví přijatelná alternativa, nastane změna. Ale získat nadpoloviční většinu a tento úspěch zopakovat i napotřetí, to se bez výše popsaných vlastností prostě nepovede.
http://denikreferendum.cz/clanek/18981-kolinska-politicka-laborator-aneb-jak-vyhrat-volby-a-nezklamat
http://www.zeleni.cz/zeleni-cele-radnic-nejvetsi-uspechy-zaznamenali-jihomoravskem-usteckem-kraji/
