Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Parník se potápí, kapela hraje...

4. 09. 2014 14:48:40
Byla kdysi jedna vládní strana. Ve volbách pravidelně získávala přes 30 procent a seděla v téměř každé vládě. Pokud ji zrovna nepřeválcovala jiná vládní strana, se kterou si hrála oblíbenou hru na pravici a levici. Tato hra spočívala v tom, že na veřejnosti na sebe nadávali, v kuloárech se plácali po ramenou a u piva se domluvili na všem. Jen jednou se pokusili jednat upřímně a uspořádali tzv. velkou koalici, na kterou doplatila právě ta strana, která si hrála na pravici a tak se zase raději všichni vrátili do kuloárů. I když se ukázalo, že v krajích a obcích voliči až tak přecitlivělí nejsou, takže tam se občas zase upřímně sejdou a vládnou.

Jenže. S jídlem roste chuť. A protože to byla strana tvz. „podnikatelů“, rostla, rostla a až jim přerostla přes hlavu. Slušní lidé, kteří se najdou v každé straně, i když to tak nevypadá, byli demokraticky nahrazováni těmi méně slušnými a jelikož Morava byla vždy vpředu, poprvé se začalo otevřeně mluvit o tom, že tato strana není pro lidi, ale pro peněženky vyvolených, právě v Brně. Což se projevovalo jednak naprostou arogancí vůči občanům, přílišným mlaskáním u koryta a končilo i posíláním dopisů s nábojnicemi před komunálními volbami. Že je to samé a ještě mnohem horší i v Praze, se ukázalo až později.

A tak to Brňáci vymysleli. Jelikož i jim bylo jasné, že některé profláknuté obličeje hlasů nepřidají, ale spíše uberou, přešli na novou taktiku. Na pozici lídra kandidátky přemluvili člověka, který nebyl profláknutý a měl dobrou pověst. Nechal se přemluvit s tím, že se strana, ve kterou stále věřil, ale místy už zatínal zuby, skutečně změní.

Po volbách se oni profláknutí přestali s obětujícím se lídrem bavit, nezvali ho ani na povolební vyjednávání o budoucích pozicích a pouze ho postavili před hotovou věc. Že se jim toho moc vyjednat nepodařilo. Touto první obětí byl starosta jedné menší brněnské městské části, pán sice věku požehnaného, leč s bystrou myslí a vlastním pojetím cti, který se zákonitě naštval, vynadal si do naivů a rozhodl se, že se další čtyři roky bude chovat pouze dle svého uvážení a ne rozhodnutí zastupitelského klubu. Když se mu něco nelíbilo, řekl to veřejně, když se mu líbilo, tak i veřejně pochválil a stal se tak jediným členem zastupitelstva za výše zmíněnou stranu, kterého si vážili i političtí oponenti, přestože s ním ve všem nemuseli souhlasit. Před dalšími komunálními volbami se na městské kandidátce neobjevil, nefiguroval ani na kandidátce této strany ve své městské části. Přestože zde byl uznávaným starostou a lidé se divili, proč už ho nemohou zvolit.

V oněch dalších komunálních volbách se situace opakovala. Opět se v čele kandidátky objevil nadějný, tentokrát mladý, muž s dobrými výsledky starosty jedné z větších městských částí, který před volbami upřímně proklamoval, že v žádném případě nechce onu velkou koalici a asi tomu i věřil. No a pak se divil. Když velká koalice nakonec vznikla, stal se sice prvním náměstkem, poněvadž tu hrdost přece jen potlačil, ale na současné kandidátce do městského zastupitelstva opět nefiguruje vůbec. Starostou své městské části se už asi nestane.

Zřejmě se tento sterotyp lídra typu kamikadze nějakým způsobem osvědčil, jelikož současnou kandidátku vede v Brně téměř neznámý, tím pádem neprofláknutý muž, ale protože je matematikem, doufejme, že se nepřepočítal.

Nedávno jsem mluvila s jinou političkou z této strany, která poslední čtyři roky působila jako místostarostka v další brněnské městské části, kde už třetí volební období suverénně vyhrává volby politička za místní volební hnutí občanů. Přestože ty poslední opět s přehledem vyhrála a má v zastupitelstvu pohodlnou většinu, přizvala do vedení obce i jiné strany se slovy, že je pro obec výhodnější, když budou všichni spolupracovat a nepůjdou si po krku. Místostarostka je ředitelkou školky v sousední MČ a rozumná žena. Která po původní nedůvěře naznala, že starostce jde skutečně o věc a to, co říká, skutečně dělá a tak působily jako akční tandem, který např. dokázal během několika měsíců vytvořit desítky míst pro předškoláky, které jinde v Brně zoufale chybí. V jejich MČ jich měli dost. Ve své MČ má dobrou pověst a nikomu nevadí, že je ze strany, která už tu dobrou pověst dávno ztratila. A tak asi nikoho neudiví, že na současné kandidátce do komunálních voleb vůbec nefiguruje. Ji to samozřejmě udivilo a zklamalo. Když jsem se jí ptala, jak si to vysvětluje, řekla mi: „Protože jsem prý nesplnila zadání.“

„A jaké zadání to bylo?“ byla jsem zvědavá.

„No, znemožnit starostku a dohodit občas nějakou zakázku. Ale v tom já nepojedu. Proč bych měla házet klacky pod nohy někomu, komu jde skutečně o věc a obec a přece si kvůli těm zakázkám neudělám ostudu nebo něco horšího. Za to mi to nestojí, já s politikou končím. Oni se vůbec nepoučili, pořád si hrají ty svoje hrátky a snad si ani nevšimli, že už nemají skoro žádné hřiště.“

No, diagnózu pojmenovala přesně a v té chvíli mi došlo, že parník se potápí i proto, že do něj ti, co na něm ještě zůstali, dělají pořád ty samé díry. Ti, co nezůstali, v současné době v mnoha obcích a městech založili různá volební hnutí s krycími názvy a ke straně, která jim donedávna zaručovala volební úspěch a místa nejen v zastupitelstvech, se raději nehlásí. A doufají, že si toho občané nevšimnou. Ale člověk s jim vlastně nemůže divit. Určitě to dělají především proto, že se stydí za stranu, která ani neplatí sociální a zdravotní pojištění za své zaměstnance a chová se přesně tak, jako ti občané, na jejichž nepřizpůsobivost s takovým úspěchem mnozí její členové po léta upozorňovali.

http://zpravy.idnes.cz/ods-neplatila-za-socialni-a-zdravotni-pojisteni-ftq-/domaci.aspx?c=A140903_214319_domaci_ert

Autor: Kateřina Dubská | čtvrtek 4.9.2014 14:48 | karma článku: 23.88 | přečteno: 1222x

Další články blogera

Kateřina Dubská

Opravdu nebezpečný olej

V Indonési hoří pralesy. „Hrozný,“ řekne si možná český občan k zřejmě největší ekologické katastrofě 21. století, které si naše média všimla většinou až dnes, přestože informace o ní již několik dní putují Facebookem.

5.11.2015 v 0:00 | Karma článku: 21.08 | Přečteno: 1821 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Milena Poláková

Panoptikum města pražského, aneb manuál, jak neslavit, jak znectít...

Kalendářní svátek památného 17.11 se nám rok od roku jaksi vymyká z rukou. Ne, že bychom to sami chtěli, chtějí to však ti, které nikdo nezve, kteří se stále vnucují a jsou tímto nejen směšní a ohraní, ale hlavně trapní.

18.11.2017 v 10:35 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 107 | Diskuse

Bohumír Šimek

Ještě k volbám (Ad:Respekt 46/2017:44-48)

Šéfredaktora Erika Taberyho si velmi vážím pro jeho úsilí o kvalitu novinařiny, ale tentokrát s jeho hostem Janem Bělíčkem nemohu souhlasit. V posledních volbách nás překvapilo několik výsledků.

18.11.2017 v 7:32 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 312 | Diskuse

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 468 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 225 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 331 |
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1495
Dívám se kolem a přemýšlím. A když je toho přemýšlení moc, sednu k počítači. www.katerinadubska.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.