Prázdné byty, plné ubytovny

V samém centru jednoho velkého města stojí dva bytové domy. Jeden z nich je soukromý, druhý patří obci. V jednom z těchto domů mají všechny byty své nájemníky, kteří platí majiteli jako nájemné polovinu sumy, kterou za pronájem bytu požaduje zástupce majitele druhého domu, kde polovina bytů zeje prázdnotou. Pokud se domníváte, že poloprázdný dům patří soukromému majiteli, který si tím pádem za svou nenasytnost zaslouží, že má málo nájemníků a dům mu vydělává polovinu možné sumy, tak se mýlíte. Poloprázdný dům patří městu a stará se o něj městská část, které město svěřilo obecní domy do správy s představou, že ho bude spravovat s péčí dobrého hospodáře. Takovýchto prázdných bytů z obecního bytového fondu je v této městské části cca 500.

Jen kousek dál od samotného centra stojí pavlačový dům, ve kterém je 56 bytů. Protože se nachází uprostřed sociálně vyloučené oblasti, které se v tomto městě přezdívá Bronx, bydlí v něm Romové a v domě sídlí i nezisková organizace. I díky ní byl v roce 2003 dům opraven ze státních peněz, na jeho opravě se podíleli i tehdejší nájemníci, kteří si tak mohli odpracovat své dluhy na nájemném a zůstali v domě bydlet. Dům je občas navštěvován hosty z jiných měst a slouží jako ukázka komunitního bydlení, má svého domovníka a přestože byl opraven už před deseti lety, stále vypadá jako téměř nový. Jenže i v něm se postupem doby uvolnilo 16 bytů, které spadají pod stejnou městskou část jako dům v centru. A ta je nechává prázdné.

Ještě o kousek dál stojí dům s tzv. holobyty, kam byli umisťováni neplatiči. I ten patří této městské části a je rovněž poloprázdný.

Ta samá městská část má dlouhý pořadník žadatelů o přidělení obecního bytu. Jeho přidělení je podmíněno tím, že žadatel nemá žádné dluhy na nájemném. Upřednostněni jsou ti, kteří si na vlastní náklady opraví obecní byt, protože některé jsou v dezolátním stavu, a budou platit městské části nájemné, které je stejně vysoké jako v nyní poloprázdném domě v centru. Starosta tvrdí, že byty v jeho městské části jsou prázdné proto, že o ně není zájem a není je kým obsadit. Především nikdo nestojí o byty ve zmíněné sociálně vyloučené oblasti. Proč ale žadatelé nechtějí bydlet ani v samotném centru, když i tam mnohé obecní byty zejí prázdnotou? 

 Ve stejném městě je i několik ubytoven, kde skončila řada jeho obyvatel. Aby nebydleli na ulici a jejich děti v dětském domově, platí na ubytovně v prostoru o průměru 10m2 ještě vyšší nájemné, než obyvatelé obecního bytu v centru. Podstatnou část tohoto nájemného dotuje stát.

 Samotné město tím, že svůj bytový fond svěřilo do péče jednotlivých MČ, vlastní bytový fond určený pro řešení obtížné sociální situace těchto rodin téměř nemá a nyní si bere různé dotace na to, aby si jej mohlo vytvořit. I když dotace sežene, úřední moloch je hodně zdlouhavý a staví či opravuje takové byty několik let. Než je konečně dostaví, sociální pracovnice města zoufale obvolávají Armádu spásy, církve či neziskovky, které provozují azylové domy a nakonec prosí i majitele ubytoven, aby si jejich klienty vzali na byt. Ředitelé dětských domovů v posledních letech upozorňují, že jsou k nim stále častěji umisťovány děti odebrané rodičům z jediného důvodu – nemají kde bydlet.

Vyloučená oblast zvaná Bronx s obyvateli, o které starosta zmiňované městské části zjevně nestojí, je opravována za evropské peníze určené právě pro tyto občany ohrožené sociálním vyloučením a až se definitivně opraví, možná v ní žádní takoví obyvatelé ani nebudou. Ubytovny se dál plní nejen ve městě, ale i za hranicí města, někdy i ve Šluknovském výběžku.

Starosta zmiňované městské části sedí v radě města společně se svou stranickou kolegyní, která má na starosti právě sociální oblast. Tato náměstkyně je poněkud neviditelná a když už se občas ukáže, nijak se netají tím, že svěřené problematice příliš nerozumí. Což je patrné i z monitoringu tisku. V posledním roce o ní nejčtenější deník ve městě uveřejnil jen články, ve kterých vysvětlovala, proč město dává tak málo peněz na kulturu, kterou má rovněž na starosti. Dle jejích mediálních výstupů měřeno, v daném městě zřejmě neexistují žádné sociální problémy, když o nich nemá zodpovědná náměstkyně potřebu hovořit ani v tisku.

A nyní několik čísel:

Město, ve kterém se nachází zmiňovaná městská část, přijalo po ukončení regulace nájmů v obecních bytech vyhlášku, která stanoví rozpětí nájemného na 1 m2 obecních bytů ve všech městských částech spravujících městský bytový fond. Pohybuje se ve výši 50 - 110 Kč na m2.

Nejnižší nájemné lze stanovit u bytů ve třetí a čtvrté bytové kategorii, bydlení v centru je zřejmě považováno za lukrativní a nájemné se pohybuje u nejvyšší stanovené cenové hranice. Takže ve dvoupokojovém bytě o rozloze 60m2 zaplatí nájemník 6.600 měsíčně pouze za nájem. Velká část bytového fondu této městské části se nachází ve starších domech a naši předkové v nich místem nešetřili. To znamená, že průměrná rodina mladých lidí se dvěma dětmi, pohybující se v nižší příjmové skupině, na obecní byt s větší rozlohou ani nedosáhne a proto raději žádá o bydlení v jiných MČ, které požadují nižší nájemné.

Pokud by se platilo požadované nájemné 110 Kč na 1 m2 ve všech nyní prázdných bytech této městské části, do své pokladny by měsíčně obdržela minimálně 3.300.000 Kč, ročně minimálně 39 milionů. Pokud by se v nyní prázdných bytech platilo to nejnižší možné nájemné, tj. 50 Kč na 1m2, i tak by do pokladny městské části přiteklo 18 milionů. A to podsazuji, protože počítám v obou případech pouze nájemné z onoho průměrného dvoupokojového bytu o rozloze 60m2. Nyní za prázdné byty MČ získá 0 Kč, naopak musí dotovat jejich samotnou existenci.

Z oněch dvaceti ubytoven je cca polovina, tj. 10, obsazena sociálními případy, kterým stát vyplácí příspěvek na bydlení. Na jednu takovou přeplněnou ubytovnu stát doplácí měsíčně až 400.000 Kč, ročně všechny tyto ubytovny mohou spolknout až 48 milionů. Jenže ze státní kasy.

Každé dítě umístěné do dětského domova z důvodu, že jejich rodiče nemají kde bydlet, stojí měsíčně 30.000 Kč, ročně tedy 360.000 Kč. Opět ze státní kasy.

Konkrétní příklad z praxe: šestičlenná rodina se nevešla celá na ubytovnu, 2 nejmladší děti byly umístěny do dětského domova, zbytek rodiny na ubytovně bydlí a jejich pobyt na minimálním prostoru je měsíčně dotován státem částkou 10.000 Kč. Takto „vyřešený“ sociální případ stojí státní kasu 70.000 Kč, ročně 840.000 Kč.

 A co s tím?

Osvícená radnice, která si je vědoma skutečnosti, že obecní byty nejsou jen prostředkem pro vydělávání peněz, by z nyní prázdných bytů vybrala ty, které se nalézají v oné části jejího území, kde údajně nechce nikdo bydlet. Dala jim statut sociálního bytu, stanovila by v nich nájemné ve výši 50 Kč za m2 a ve spolupráci s osvědčenými organizacemi, které disponují vyškolenými terénními pracovníky, by dala alespoň některým rodinám druhou šanci. Stačilo by se jen inspirovat osvědčenou praxí jiných měst, které takové osvícené radnice asi mají. Zde při přidělení sociálního bytu sepisují s nájemníky smlouvu na dobu určitou, ve které se nájemníci zavazují platit včas nájemné, spolupracovat s terénními pracovníky, posílat děti do školy atd. Těm, kteří smlouvu plní, je smlouva obnovována a po uplynutí určité doby mají možnost si zažádat o obecní byt, říká se tomu systém prostupného bydlení. Asi je to jeden z mála způsobů, jak se ze sociálních případů stávají běžní občané, kteří nadále nezatěžují sociální systém. Při takovémto způsobu obsazení cca 100 nyní prázdných bytů by jejich nájemníci platili měsíčně 3.000 Kč za byt a městu by do pokladny přibylo ročně 3.600.000 Kč. Mimochodem je to suma odpovídající stovce dětí zbytečně umístěných v DD. A stát by nemusel dotovat jednu ubytovnu ročně. I největší škarohlíd, který jinak považuje sociální práci za zbytečnou, musí z hlediska výše uvedených čísel uznat, že efektivní a promyšlená práce s rodinami na samém sociálním dně může ušetřit státní peníze, tedy i peníze onoho škarohlída.

Z další části prázdných bytů by osvícená radnice mohla udělat startovací byty pro mladé rodiny, ve kterých by snížila nájemné na rozumnou úroveň a získala by další peníze, které momentálně létají vzduchem, místo do pokladny MČ. Vybrané peníze za nájemné by mohla použít třeba na opravu či budování nových školek, které této městské části rovněž zoufale chybí. Asi i proto nechce, aby jí ve čtvrti přibývali lidé a nevadí jí další vylidňování centra. A pak by se vůbec zamyslela nad tím, že obecní byty jsou zde především pro občany s nižšími příjmy a že radnicí stanovené nájemné je opravdu příliš vysoké.

Jelikož se radnice této městské části chová spíše opačně, o sociálně slabé občany na svém území nestojí a své problémy tak přenáší do jiných částí města, kde sídlí ubytovny, mělo by se osvíceně chovat alespoň město samotné. A radnici městské části, které byty svěřila a která s nimi zřejmě neumí zacházet s péčí řádného hospodáře, dlouhodobě prázdné byty odebrat a naložit s nimi jako ty osvícené radnice jiných měst. No jo, ale kdo to tomu městu řekne, když je zodpovědná náměstkyně neviditelná?

Jenže to je jen moje idealistické přání, spíše to všechno dopadne tak, že ještě nějakou dobu budou obecní byty prázdné, starosta městské části pak oznámí, že o ně není zájem a jelikož se chce chovat jako řádný hospodář, tak je raději výhodně zprivatizuje. Možná právě proto je onen dům v centru stále poloprázdný a možná jde celou dobu zase jenom o "peníze", jak jinak.

 PS. Mimochodem. Příští rok stát výrazně omezí příspěvky na bydlení lidem v ubytovnách. Jejich provozování se přestane vyplácet a dá se předpokládat, že část z nich bude zavřena. Nikdo zatím neví, co bude s lidmi, kteří na těchto ubytovnách v současné době bydlí. Asi nám za chvíli přestanou stačit i mosty.

PS II. Zákon o obcích vymezuje jako jednu ze základních oblastí samostatné působnosti obcí péči o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi. Uspokojování potřeby bydlení je definováno jako jedna z předních oblastí této působnosti obce. Současně je tímto zákonem uložena obci povinnost účelně a hospodárně využívat svůj majetek, pečovat o jeho zachování a rozvoj. V těchto souvislostech se oblast nájemného z bytů jeví jako velmi významnou oblastí rozhodování obce o hospodaření s majetkem dotýkající se velkého počtu jejích obyvatel. Je nepochybné, že jde o rozhodování politické, a výsledek bude závislý na tom, zda rozhodující orgán upřednostní ekonomický přístup k věci a výsledkem bude rozhodnutí o obvyklém nájemném, nebo upřednostní sociální přístup a stávající nájemné se příliš zvyšovat nebude. Za kompromis mezi oběma přístupy lze považovat nájemné ekonomické, které pro pronajímatele zajistí dostatečné prostředky na správu a údržbu bytového fondu včetně určitého přiměřeného zisku a současně bude pro běžného nájemce obecního bytu sociálně přijatelné. (Citace z úvodu přijatého dokumentu města nazvaného: Stanovení nájemného pro potřeby statutárního města Brna, 2012)