Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příčiny a důsledky

10. 09. 2013 15:13:33
Přiznám se, že k napsání tohoto článku mne inspirovala diskuse, která se strhla kolem výroku advokáta Lásky, když popisoval svoje zkušenosti coby policisty působícího opravdu na ulici. Cituji: „Ale ve chvíli, kdy se k těmto holým a dutým hlavám připojují na demonstraci normální lidé, musíme zpozornět. Já jsem několik let jako policista šlapal chodník a byl jsem s Romy v „kontaktu“. Proto si dokážu představit zoufalost lidí, kteří s nimi musí sdílet stejný životní prostor den co den. A mám obavu, že tito lidé nejsou chráněni. Zatímco na podporu romské menšiny je různých aktivistů a ochránců vidět a slyšet dost, nikdo nechrání „neromy“, kteří žijí vedle Romů. A kdo si to nezkusil, netuší, jak těžké to je.“

Z mojí vlastní zkušenosti vím, jak je právě v této problematice důležité každé slovo a obrat, protože každá nešťastně použitá věta je původci omlácena o hlavu, jedno z jaké strany.

To, co se nyní děje v ulicích mnoha českých měst, rozhodně v pořádku není a je opravdu potřeba zastávat se těch, kteří jsou házeni na demonstracích, kam si mnozí přijdou vylívat pouze vztek, do jednoho pytle. Na druhou stranu v situaci, kdy se k vcelku profláknutým demonstrantům bojujícím proti romskému násilí minimálně basebalovou pálkou (a jak se ukazuje vyčítající Romům mnohdy vlastní máslo na hlavě), přidávají dříve mlčící občané, kteří rozhodně nemají s DSSS a jinými podobnými organizacemi nic společného, je opravdu potřeba zpozornět a ptát se po důvodech této změny.

Že jedním z důvodů je špatný stav naší společnosti, kdy narůstá frustrace běžných občanů z korupce, zhoršující se hospodářské situaci nejen jejich regionu, z obav o vlastní zaměstnání a budoucnost, takže každý důvod k jejímu odreagování je asi dobrý, není potřeba rozebírat. Že je tato celospolečenská frustrace umně a záměrně slévána na hlavy těch, kteří rozhodně nesedí v parlamentu, ve vládě ani v komisích, které přidělovaly rozkradené veřejné zakázky, už začíná docházet stále většímu počtu lidí.
Ale pak je zde i další důvod. Připusťme si, že se skutečně může jednat až o akt zoufalství u lidí, kteří možná dříve bydleli ve slušné ulici, jenže se z ní a jejich dalšího okolí postupně stávala sociálně vyloučená oblast se všemi průvodními negativními jevy. Nemají na to pořídit si byt jinde a jejich současný byt s nimi málokdo vymění. A bojí se. Jelikož jejich problém vznikl s rostoucím počtem Romů v sousedství, vcelku pochopitelně usoudí, že za něj Romové také mohou a nedají si změnu stavu svého bydliště do jiných souvislostí.

Když si jdou stěžovat na místní radnici, často se dozví, jak radnice nemůže nic dělat, protože nemá peníze na posílení místní městské policie nebo její zřízení vůbec. Jak na radniční volání o pomoc na vyšších místech nikdo neslyší, všichni na ně kašlou a přílivu dalších Romů taktéž nemohou zabránit. Ty byty jim přece prodávají či pronajímají soukromníci. Tyto výmluvy jsem na vlastní uši slyšela mnohokrát a nedávno četla v kauze Duchcov. Pokud v jejich problémové lokalitě funguje nějaká nezisková organizace, opravdu je většinou zřizována na pomoc Romům, na kterou se tedy jako Neromové často obrátit nemohou a ani nechtějí. Pokud si stěžují veřejně, občas jsou označeni za rasisty, kterými se mnohdy původně ani necítí. Ale pak si přečtou podivuhodně manipulativní a nepravdivé zprávy na téma, jak nějaké Romka pobírá 35.000 kč měsíčně od sociálky, jak mají Romové zdarma léky a MHD, jak zase někde někoho Romové zmlátili a prošlo jim to, protože jsou Romové a jejich vlastní frustrace roste a roste. Pokud se sami stanou obětí místní kriminality, na policii se často dozví, že ta s tím nic nenadělá, protože má málo lidí, často nemá ani na benzín a může se věnovat jen těm závažnějším případům. A z běžného občana se rasista časem skutečně stane. Začíná totiž trpět dojmem, že jediný, kdo ho skutečně chápe, je nějaká DSSS nebo podobně zakuklená organizace, která dokonce vyrazí do ulic si to s původcem občanova zoufalství vyřídit. A jsme tam, kde jsme být neměli.

Když v roce 2006 vznikla tvz. „Gabalova zpráva“, oficiálně nazvaná „Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v ČR“, existovalo u nás celkem 300 takových lokalit. Už toto číslo bylo udivující. Zpráva také přesně pojmenovala důvody vzniku podobných lokalit:

1. přirozeného“ sestěhovávání se chudých romských rodin do lokalit s cenově dostupnějším bydlením

2. vytlačování romských rodin z lukrativních bytů a přidělování náhradního bydlení v lokalitách s často vysokým podílem romského obyvatelstva

3. řízeného sestěhovávání (především ze strany obcí) neplatičů nájmu a obecně lidí považovaných za „nepřizpůsobivé“ či „problémové“ do ubytoven či holobytů

Lze jen konstatovat, že všechny tři výše zmíněné jevy se děly a stále dějí, ubytovny (mnohdy paradoxně považované za sociální bydlení) byly v roce 2006 teprve v plenkách, od té doby rostly jako houby po dešti a teprve nyní se v souvislosti s nimi začíná mluvit o velkém sociálním podvodu. Bohužel zatím se jen mluví. A lze se jen zeptat, jestli za výše zmíněné příčiny vzniku dalších „ghett“ mohou skutečně Romové? A když ne oni, tak kdo tedy?

Zpráva také pojmenovala dopady vzniku takových lokalit a co se v nich důsledku koncentrace sociálně slabých rodin, většinou bez práce a budoucnosti, může dít: zvýšená kriminalita a jiné patologické společenské jevy (drogy, hazard, prostituce atd.) nízká míra zaměstnanosti a vzdělání, lichva aj. Jenom chci upozornit, že podobné jevy je možno pozorovat ve všech ghettech světa, i tam kde vůbec žádní Romové nejsou, takže zde opravdu nejde o „romský“ problém, pouze o problém sociální vyloučenosti, která se týká všech ras a národností. Pokud totiž na jednom místě bydlí hodně lidí s podobnými problémy, výše zmíněné jevy se zákonitě projeví.

A na závěr Zprávy byla dvě doporučení:

1. jakými způsoby lze sociálně vyloučené oblasti měnit k lepšímu - především formou prevence a jejich „rozpouštěním“. Tj. na jedné straně formou pomoci jejím obyvatelům, aby se sami aktivně dostali ze dna, zaváděním preventivních programů, aby se mnozí obyvatelé, kteří sami nechtějí v takové oblasti žít, mohli vystěhovat a žít slušně jinde. Na straně druhé posílením bezpečnosti a odstraňováním míst tzv. negativní deviace – herny, zastavárny, sběrny kovů. Naopak zřizovat místa tzv. pozitivní deviace - na místech, kde se schází problémová mládež, zřizovat nízkoprahové kluby, posílit počet streetworkerů a sociálních pracovníků, do těchto míst přestěhovat některé instituce, kam docházejí i lidé odjinud. Zlepšovat i samotný vzhled SVO - obnovení či vybudování veřejné vybavenosti a zeleně, zapojení místní veřejnosti do komunitní práce a úpravy jejich bydliště atd. Zřizovat sociální firmy, které pracují i pro město.

2. Nedopustit růst dalších SVO, omezit spekulace s levnými byty v oblastech s vyšší nezaměstnaností, především díky preventivní práci veřejných samospráv, kterým ovšem musí pomoci i stát. Již v té době autor zprávy upozorňoval, že neřešení stávajících ghett a růst dalších může vést k růstu sociálního napětí, které se může projevit sociálními bouřemi.

Zdají se vám tato navrhovaná opatření drahá? Kriminalita a současné sociální bouře nás všechny stojí mnohem více a tam, kde byla tato opatření skutečně zavedena, opravdu fungují. Přestože na tato opatření byly využity především prostředky Evropské unie určené pro zlepšení situace Romů, pozitivně se odrazila i v životě všech místních občanů. Jenže se píše rok 2013 a co se stalo? Bohužel přesně to, na co ve Zprávě její autor upozorňoval, osvícených radnic je pořád málo a důsledky dalšího sestěhování tzv. „nepřizpůsobivých“ vidíme nyní všichni.

V mezidobí alespoň vznikla Vládní agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. Její práci považuji za jednu z mála rozumných kroků a přestože se na její hlavu snáší spousta poučené i nepoučené kritiky, zajímavé pro mne je, že v řadě míst, kde s Agenturou veřejná správa spolupracuje, bývá sociální klid, který naopak není často ve městech, která zatím nepovažovala za nutné s Agenturou spolupracovat. Pokud s ní spolupracovat začala alespoň poté, co byl neklid příliš výrazný, situace se zlepšila.

A opět z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že problémy v mnoha sociálně vyloučených lokalitách jsou často zneužívány samotnou samosprávou, která tak odůvodňuje vlastní nečinnost až neschopnost (to v lepším případě), či vlastní nezdravé zájmy. Jako příklad mohu uvést jednoho dnes již bývalého starostu. Ten používal Romy jako mantru, kterou pravidelně omlouval všechny problémy v jím spravované městské části. Když si stěžoval na neplatičtví, odmítal zavést splátkové kalendáře a jako jediné řešení viděl vystěhování nepřizpůsobivých za hranice své MČ, ptali jsme se ho, kam tedy ti lidé půjdou (tehdy o byt přišla paní, která dlužila celkem 7.000 Kč). Odpověděl, že to ho nezajímá. Když jsme mu nabídli zcela zdarma preventivní program, který měl s neplatiči aktivně pracovat a najít cestu, jak uhradí postupně všechny své dluhy, aby neskončili na ulici, našel vždy nějakou výmluvu, proč tento program v jeho MČ zavést nelze. Jak se ukázalo, problémů na jeho radnici bylo více, vůbec se netýkaly Romů, ale spousty podivných penězotoků. Bylo až smutně úsměvné, když jsem se po několik letech dozvěděla, že právě jemu patří dům, ve kterém je nyní – světe, div se – ubytovna. Možná tam teď bydlí i ta paní se sedmitisícovým dluhem.

Co říci na závěr:

Milí občané, kteří jste se už stali rasisty z donucení. Já vás vlastně chápu. Zkuste prosím chápat i vy, že onen příliš viditelný důvod vašich problémů je často důsledkem něčí špatné práce. Chtějte po vaší radnici, aby konala a přestala se pořád vymlouvat. Ptejte se, proč v některých městech problémy s Romy mají a v některých ne. Proč u vás nejsou zavedena opatření, která jinde fungují. Kdo může za to, že radnice rozprodala obecní byty spekulantům a vedle vás roste další ubytovna. Ptejte se svých politiků nejen na obcích, ale i výš, proč náš stát šetří především na těch nesprávných místech – ve zdravotnictví, školství a sociální pomoci. Proč policisté nemají dost financí na preventivní pochůzky a řešení drobné kriminality. Proč i vaše radnice povolovala herny právě v oblastech, kde být vůbec nemají, protože přispívají opět k růstu kriminality. Ptejte se, kdo opravdu může za to, že vám nedávno zavřeli další továrnu či podnik a proč nevznikají nová pracovní místa? Otázek je hodně, odpovědí už méně a úplně nejméně je těch, kteří vám na ně skutečně a pravdivě odpoví. A zkuste pochopit i ty pracovníky neziskových organizací, kteří pomáhají vašim romským spoluobčanům, že u nich občas nenaleznete pochopení. Denně se totiž potýkají s takovými problémy svých klientů, že na ty vaše už prostě nemají sílu nebo jsou toho názoru, že vy jako Neromové máte alespoň nějakou šanci pomoci si sami.

Jistě je mezi námi řada lidí, kteří si potřebují vybít své vlastní frustrace a komplexy na těch nejslabších, kteří jsou snadno po ruce. S těmi většinou nemá cenu ani diskutovat. Ale je už na čase začít mluvit srozumitelně a vážně o tom, že nárůst latentního rasismu v naší společnosti je mnohdy důsledkem a ne příčinou. Že za jeho projevy stojí často zoufalí lidí, kteří jenom nechápou souvislosti a sami pak s údivem sledují, kam až podobné projevy vedou. S těmi se naopak diskutovat musí a společně s nimi hledat skutečná řešení. Již nyní se stávají snadným a manipulovatelným nástrojem k odvádění pozornosti od skutečných problémů této společnosti a mohou se brzy stát velmi snadno uchopitelným výtahem k moci pro ty, kteří mají rádi jejich příliš laciná a nebezpečná řešení.

Autor: Kateřina Dubská | úterý 10.9.2013 15:13 | karma článku: 11.45 | přečteno: 649x

Další články blogera

Kateřina Dubská

Opravdu nebezpečný olej

V Indonési hoří pralesy. „Hrozný,“ řekne si možná český občan k zřejmě největší ekologické katastrofě 21. století, které si naše média všimla většinou až dnes, přestože informace o ní již několik dní putují Facebookem.

5.11.2015 v 0:00 | Karma článku: 21.08 | Přečteno: 1821 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 151 | Diskuse

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 9.84 | Přečteno: 273 | Diskuse

Jan Pražák

Potkan coby nepřítel nevěrných

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 615 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1495
Dívám se kolem a přemýšlím. A když je toho přemýšlení moc, sednu k počítači. www.katerinadubska.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.