Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Samozřejmě, my ji opravdu zabijeme,"

29. 04. 2014 15:50:16
odpověděl v červenci minulého roku šéfredaktor bulvárního EXTRA Pavel Novotný slovenskému deníku Směr. Otázka zněla: „Český bulvár žije roky z Ivety Bartošové. Nezdá se vám, že už je to v poloze, kdy tu ženu zabijete?" Nemohu necitovat ještě jeden výrok z tohoto rozhovoru: „Jenže poptávka po ní (tj. Bartošové) je neskutečná, články o ní si otevírají i lidé, kteří bulvár jindy nečtou. V té chvíli jdou hranice bokem a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm.“ Neuplynul ani rok a povedlo se.

Je jasné, že následujících šest měsíců budeme svědky přehlídky místního bulvárního hyenismu, kdy se bude rozebírat, jestli větší podíl na její smrti měl Macura nebo Rychtář. (Existenci těchto pánů jsem zaznamenala teprve tehdy, když jsem v době krize na Korejském poloostrově nestihla obvyklé televizní zprávy a nic zlého netuše přepnula na hlavní zprávy televize Nova. O tom, co zase vyvádí moderní korejský Caligula, jsem se dozvěděla až poté, co jsem nevěřícně zírala na několikaminutový rozhovor dvou posledních mužů jejího života, kteří se v hlavním vysílacím čase dohadovali, kdo Ivetu víc miluje a kdo jí víc ubližuje. Mně jí v té chvíli bylo opravdu líto.)

Přečteme si seriózní rozbory v seriózních médiích na téma, jak je bulvár špatný, protože zabíjí a sociologické studie na téma, proč právě Iveta Bartošová fascinovala miliony lidí tak, že kupovali každý plátek s její fotkou na hlavní straně. Za hlavního viníka budou nakonec označeny ony bulvární novinářské hyeny a možná se najde pár jedinců z milionů čtenářů, kteří svou kupní silou podporovali jejich hon na psychicky narušenou alkoholičku, co byla kdysi zpěvačkou, a kteří se zastydí, ale to jsem asi příliš optimistická.

Bouřlivá debata, která předcházela a následovala uvedení dalšího dílu Českého žurnálu na ČT s názvem "Dělníci bulváru" mě přiměla si nakonec tento dokument pustit. Přiznám se, že následující hodinu na mne sedla totální deprese. Asi nejděsivější pro mne byla ta část dokumentu, která zachycuje konkurs na místo redaktora bulvárního časopisu a kdy na otázku položenou uchazečům o zaměstnání, jestli jim nevadí, že tahle práce nutně překračuje morální zábrany a hranice, mladí lidé s naprostým klidem odpovídají na kameru, že jim to nedělá vůbec žádný problém. Ve světle dnešní zprávy jsou ještě pozoruhodnější záběry právě na Pavla Novotného, když sedí v autě před kostelem, kde má Iveta Barotošová vánoční koncert a otevřeně přiznává, že na ten koncert jít ani nemusí, protože lidi stejně nejvíc zajímá, jestli přišel Macura a porvali se s Rychtářem. A po koncertě zajde za manželem Bartošové, který se před začátkem koncertu pod palbou desítek blesků fotoaparátů rozčiloval, proč jim nedají pokoj a pak se s Novotným klidně a přátelsky domlouvá, kdy novináři z EXTRA přijdou k nim domů. V téhle krátké sekvenci je vlastně obsaženo vše.

Jak vidno, bulvár je sice dokonalou vstupenkou ke slávě i pro ty, kteří by se ke slávě jinak vůbec nedostali nebo by už dávno upadli v zapomnění, ale také jakési nemilosrdné kolo osudu. Které ty, co se o jeho přízeň perou všemi možnými dostupnými prostředky, většinou nejen odhodí, ale někdy dokonale semele. Inu, jak praví lidové moudro: „Podej čertu prst, utrhne ti celou ruku.“

V této souvislosti mi vytanula na mysli i vzpomínka na konec devadesátých let a jeden z prvních bulvárů, který začal pracovat dnešními obvyklými prostředky a metodou – co není pravda, za chvíli stejně nebude lež. Tehdejší Šťastný Jim a jiné první pokusy o bulvární novinařinu se totiž stále ještě snažily držet alespoň nějaké novinářské slušnosti. Bulvár jménem Super zveřejnil článek, ve kterém napsal, že Libuška Šafránková je alkoholička. Nejenže prohrál soudní spor, ale také zkrachoval, protože ho začali bojkotovat čtenáři, kterým sáhnul na jejich nejoblíbenější princeznu. Jen by mne zajímalo, jestli by podobnou reakci vyvolala ona pomluva i dnes, kdy jsme si na stále přitvrzující bulvár a jeho metody už nepříjemně zvykli. Nicméně stále asi existují osobnosti, kterým se i bulvár raději vyhne, protože jsou příliš vážené a vyvážené.

Také vás napadá, kdo bude tou příští obětí honu za nejvyšší čteností a koho nyní předhodí davům hladovým informací o neštěstí kdysi slavného chudáka, který spadl na ještě větší dno, než samotní čtenáři? Pochybuji, že se právě nějaká nehledá. Zn. Dříve slavná, nejlépe duševně nevyrovnaná a závislá na drogách, obklopená nespolehlivými lidmi a neschopná si najít dobrého právníka. Nemilosrdná show přece musí pokračovat, ne? A nebo už je na čase začít bulvár regulovat tak, jako se to děje za hranicemi na západ od nás?

http://ekonomika.sme.sk/c/6875794/sef-bulvaru-ano-bartosovu-naozaj-zabijeme.html

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/219660-noviny-v-britanii-se-bouri-stat-chysta-prvni-regulaci-tisku-od-17-stoleti/

Autor: Kateřina Dubská | úterý 29.4.2014 15:50 | karma článku: 28.64 | přečteno: 3719x

Další články blogera

Kateřina Dubská

Opravdu nebezpečný olej

V Indonési hoří pralesy. „Hrozný,“ řekne si možná český občan k zřejmě největší ekologické katastrofě 21. století, které si naše média všimla většinou až dnes, přestože informace o ní již několik dní putují Facebookem.

5.11.2015 v 0:00 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Kateřina Dubská

O dvou sestrách

Žily byly dvě sestry. Obě byly vdané a měly děti. Jejich manželé se živili rukama a vydělávali něco málo nad průměrný plat. A měly bohatého otce, který by pro ně, dle vlastních slov, udělal první poslední. Když se vdala ta starší a povila prvního vnuka, ze samé radosti se nabídl, že jí koupí dům. Její muž se ošíval, ale protože byl z vesnice a ve městském bytě se mu nelíbilo, tak nakonec souhlasil s tím, že koupí za pár set tisíc malý domek na vesnici. Ale trval na tom, že jim tchán zaplatí jen ten dům a on si ho pomalu opraví za své. On totiž svého tchána znal.

16.2.2015 v 12:04 | Karma článku: 21.60 | Přečteno: 1020 | Diskuse

Kateřina Dubská

Třídní schůzka v 8. A

Za okny tmavne pošmourný listopadový den, rodiče se usazují do lavic, ve kterých jejich ratolesti tráví stále větší počet hodin a do dveří vchází paní učitelka předdůchodového věku. Postaví se před tabuli a spustí: „Jsem ráda, že vás přišlo tolik, protože mám s touto třídou vážný problém. Jsou vzpurní, neumí se chovat, jsou nezvládnutelní, dělají si, co chtějí...“ vodopád stížností se snáší na stále víc pokrčená bedra rodičů, kteří už si zvykli, že třídní schůzky na druhém stupni jsou tak trochu za trest, ale až takový průser nečekali. Svůj proslov paní učitelka zakončí tím, že má chuť obrátit se na místní sociální odbor a prevenci, protože to už takhle dál nejde a otázkou: „Co s tím budeme dělat?“

24.11.2014 v 11:42 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 1650 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Petr Pánek

Co se děje v Evropě.

Neustálé diskuse o muslimských migrantech se omezuji na dílčí excesy a nevysvětluji podstatu věci.Pokusme se celé te situaci přijít na kloub.Nelze se zde rozepisovat do široka,protože by to asi nikdo nečetl ,ale za úvahu to stojí.

24.7.2017 v 23:47 | Karma článku: 4.93 | Přečteno: 185 | Diskuse

Karel Ábelovský

Páta kolona islamistů

... to jsou trochu vystrašení a snad i jen proto hodně nenávistní lidé, kteří si mnohdy ani neuvědomují, že dělají přesně to, oč teroristům jde; a tak šíří strach a paniku a ta nabírá na síle, logickým důsledkem je pouze jediné

24.7.2017 v 20:48 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 684 | Diskuse

Jan Pražák

Princip kolektivní viny

Rád bych zareagoval na článek kolegyně blogerky Libuše Pálkové „Vraždit kvůli bezpečnostním rámům?“ Respektive nad myšlenkou, v níž se pozastavuje nad demolicí domu, ve kterém vrah bydlel.

24.7.2017 v 19:26 | Karma článku: 31.85 | Přečteno: 685 | Diskuse

Alena Kulhavá

Situace České republiky v rámci církevních restitucí: realita dneška

Církevní restituce již jsou téměř ukončené a tak nemá smysl proti nim bojovat, má smysl se podívat, jak dopadly. Více uvidíme za 10 let, ale první reálné výsledky se dají vystopovat již dnes.

24.7.2017 v 19:02 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 711 |

Jan Šik

Počátky křížových výprav: Poustevník

Při kázání v Clermontu v listopadu 1095 vyzval papež Urban II. přítomné, aby přijali kříž. Měli si vzít dva pruhy látky a překřížit si je na šatech na svých srdcích jako symbol přísahy.

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.32 | Přečteno: 182 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1490
Dívám se kolem a přemýšlím. A když je toho přemýšlení moc, sednu k počítači. www.katerinadubska.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.