Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vejce a já

28. 03. 2014 11:10:17
Když před dvěma lety vypukla vaječná krize a ceny vajec se vyšplhaly do závratných výšin, rozhlédli jsme se po dvoře nedávno zakoupeného venkovského stavení na samotě u lesa, vyčistili do té doby prázdný kurník, vystáli dlouhou frontu před prodejnou kuřic a stali se chovateli drůbeže.

Po dvou měsích jsem slavnostně pojedli první vejce s krásně oranžovým žloutkem a kroutili hlavou nad tím, proč nás to nenapadlo dřív. A proč jsou některé dámy přirovnávány k těmto vcelku chytrým a nenáročným slepicím, které se od jara do podzimu živí vším, co okolní louky a sad dávají, jsou vděčné za odpad z kuchyně a večer samy trefí do kurníku. I když na čištění kurníku se vždy připravuji dva dny dopředu a přesvědčuji sama sebe, že ten nevábný odpad je koneckonců výborné hnojivo. A tím, že jsou naši kuři na zdravém vzduchu a mají hodně pohybu, vyhýbají se jim i obvyklé slepičí neduhy.

Jenže se o našich slepicích dozvěděla rodinka lišek z nedalekého lesa. Hlavně na jaře potřebují trénovat mláďata v lovu a nás zřejmě považují za nejbližší sámošku. Když zcela beze stop zmizela třetí slepice, rozhodli jsme se pro výrobu výběhu. Z původního plánu vznikla nakonec velestavba, protože jsme při ní zrušili i původní plot plný děr a přistavěli rovnou i výběh pro kozy. Na šťavnatý pažit za plotem slepice vypouštíme jenom v naší přítomnosti, zase až tak drzé ty lišky přece jenom nejsou a také se bojí psů.

Protože se nám chovatelství zalíbilo, přikoupili jsme nové kuřice na doplnění ztrát a na doporučení dalších nadšených chovatelů i brojlery, kteří se chovají na maso. Soužití obou druhů drůbeže bylo vcelku idylické do té doby, než brojleři z roztomilých bílých kuřátek vyrostli do nadslepičích rozměrů, zjistili, že slepice jsou slabé povahy a začali je tyranizovat tak, že slepice přestaly snášet, protože jim brojleři likvidovali i vajíčka. Uklidnily se až poté, co poslední čtyřkilový brojler skončil v mrazáku a můj muž pravil, že takto ne, příští rok musíme brojlerům udělat zvláštní výběh, protože tihle kuři s výrazem ragbisty prostě nemají dobré povahy. Bodejť, když tuší, že na rozdíl od rozmazlovaných slepiček skončí brzy na pekáči.

Jenže pak si nás všimli místní přemnožení dravci v povětří. Na rozdíl od lišek jejich návštěvu poznáte podle spousty peří na místě činu. Krouží po nebi s výhružně nataženými zobáky a čekají na každou budoucí nebožačku, která zase objevila nějaký únikový východ a chybu chovatele. Když jsem vidlemi odháněla už druhého jestřába, který právě seděl na omráčené slepici, utěšovala jsem se, že jsme na tom ještě dobře, známému dole ve vesnici nedávno kuna zrušila celý kurník, kde své miláčky našel s prokousnutými hrdly pěkně naskládané vedle sebe. A tak mi nezbývá, než obcházet ploty a zacpávat další a další nouzové východy. Pokaždé se nějaký najde, stačí vydatný liják.

Za okny se jaro konečně dohodlo se zimou, která vůbec nepřišla, sedím u počítače a snažím se zabrat do práce. Najednou se ze dvora, kde hlídá velký černý labrador a nové štěně a kam jsem vypustila slepice na první rašící travičku, ozve rozzuřený řev. Vyběhnu vyděšeně ven a zjistím, že se náš pes pere s jiným naprosto neznámým labradorem, kterému se podařilo podhrabat pod naším, ještě téměř novým, plotem. Odtrhnu psy od sebe a zavřu ty domácí, co brání usilovně svůj dvůr, do kotelny. Zaběhnutý pes se mezitím baví tím, že loví moje slepice, peří lítá a já nevím, co si s tím jinak přátelským psem, který se někde dole ve vesnici urval z řetězu, počít. Odmítá se hnout od našeho domu a stále se snaží prohrabat zpátky na dvůr. Chválabohu má na obojku štítek s číslem majitele, psa nakonec odvedu do prázdného kozího chlívku, který musím znovu otevřít poté, co se z něj ozve další vyděšená slepice do té doby sedící na slámě a snažící se splnit denní normu. Zrovna se do ní chystal zakousnout. Než přijede přivolaný majitel, obhlížím podhrabaný plot i s uvolněným pletivem, které se bude muset znovu přitáhnout. Za chvíli se objeví auto, z něj vystoupí dva místní mladíci, jeden má v sádře levou ruku a ten druhý pravou. Oba se moc omlouvají a pustí se do opravy plotu, sice mají dohromady obě ruce, ale moc jim to nejde. Slepice, která vypadala, že už se nevzpamatuje, se nakonec otřepe a jde snášet jinam.

Pes je nakonec odveden, díra spravena a já si tak říkám, že chce-li být člověk chovatelem, musí být zároveň filozofem, kterému je jasné, že okolní příroda bude pařáty natahovat pořád a vyžadovat nějakou daň za soběstačnost. A že můžete vymýšlet, jak chcete, vždycky se nějaký pes urve z řetězu. S takovým přístupem se můžu klidně pustit i do chovu krůt, ty jsou totiž velmi přecitlivělé, rády chytnou každou nemoc a za mlada nesmí zmoknout...

Autor: Kateřina Dubská | pátek 28.3.2014 11:10 | karma článku: 20.36 | přečteno: 809x

Další články blogera

Kateřina Dubská

Opravdu nebezpečný olej

V Indonési hoří pralesy. „Hrozný,“ řekne si možná český občan k zřejmě největší ekologické katastrofě 21. století, které si naše média všimla většinou až dnes, přestože informace o ní již několik dní putují Facebookem.

5.11.2015 v 0:00 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Kateřina Dubská

O dvou sestrách

Žily byly dvě sestry. Obě byly vdané a měly děti. Jejich manželé se živili rukama a vydělávali něco málo nad průměrný plat. A měly bohatého otce, který by pro ně, dle vlastních slov, udělal první poslední. Když se vdala ta starší a povila prvního vnuka, ze samé radosti se nabídl, že jí koupí dům. Její muž se ošíval, ale protože byl z vesnice a ve městském bytě se mu nelíbilo, tak nakonec souhlasil s tím, že koupí za pár set tisíc malý domek na vesnici. Ale trval na tom, že jim tchán zaplatí jen ten dům a on si ho pomalu opraví za své. On totiž svého tchána znal.

16.2.2015 v 12:04 | Karma článku: 21.60 | Přečteno: 1020 | Diskuse

Kateřina Dubská

Třídní schůzka v 8. A

Za okny tmavne pošmourný listopadový den, rodiče se usazují do lavic, ve kterých jejich ratolesti tráví stále větší počet hodin a do dveří vchází paní učitelka předdůchodového věku. Postaví se před tabuli a spustí: „Jsem ráda, že vás přišlo tolik, protože mám s touto třídou vážný problém. Jsou vzpurní, neumí se chovat, jsou nezvládnutelní, dělají si, co chtějí...“ vodopád stížností se snáší na stále víc pokrčená bedra rodičů, kteří už si zvykli, že třídní schůzky na druhém stupni jsou tak trochu za trest, ale až takový průser nečekali. Svůj proslov paní učitelka zakončí tím, že má chuť obrátit se na místní sociální odbor a prevenci, protože to už takhle dál nejde a otázkou: „Co s tím budeme dělat?“

24.11.2014 v 11:42 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 1650 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Petr Pánek

Co se děje v Evropě.

Neustálé diskuse o muslimských migrantech se omezuji na dílčí excesy a nevysvětluji podstatu věci.Pokusme se celé te situaci přijít na kloub.Nelze se zde rozepisovat do široka,protože by to asi nikdo nečetl ,ale za úvahu to stojí.

24.7.2017 v 23:47 | Karma článku: 4.93 | Přečteno: 189 | Diskuse

Karel Ábelovský

Páta kolona islamistů

... to jsou trochu vystrašení a snad i jen proto hodně nenávistní lidé, kteří si mnohdy ani neuvědomují, že dělají přesně to, oč teroristům jde; a tak šíří strach a paniku a ta nabírá na síle, logickým důsledkem je pouze jediné

24.7.2017 v 20:48 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 685 | Diskuse

Jan Pražák

Princip kolektivní viny

Rád bych zareagoval na článek kolegyně blogerky Libuše Pálkové „Vraždit kvůli bezpečnostním rámům?“ Respektive nad myšlenkou, v níž se pozastavuje nad demolicí domu, ve kterém vrah bydlel.

24.7.2017 v 19:26 | Karma článku: 31.85 | Přečteno: 687 | Diskuse

Alena Kulhavá

Situace České republiky v rámci církevních restitucí: realita dneška

Církevní restituce již jsou téměř ukončené a tak nemá smysl proti nim bojovat, má smysl se podívat, jak dopadly. Více uvidíme za 10 let, ale první reálné výsledky se dají vystopovat již dnes.

24.7.2017 v 19:02 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 712 |

Jan Šik

Počátky křížových výprav: Poustevník

Při kázání v Clermontu v listopadu 1095 vyzval papež Urban II. přítomné, aby přijali kříž. Měli si vzít dva pruhy látky a překřížit si je na šatech na svých srdcích jako symbol přísahy.

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 7.32 | Přečteno: 182 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1490
Dívám se kolem a přemýšlím. A když je toho přemýšlení moc, sednu k počítači. www.katerinadubska.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.