Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Polední lekce

31. 10. 2013 12:40:47
Zamyšlený starý muž sedící za velkým lesklým stolem si zapálí. Zhluboka labužnicky potáhne, opře se do křesla a zálibně pozoruje svět za oknem. Už kvůli tomu výhledu to všechno stálo za to...Ticho podbarvené tikáním porcelánových hodin přeruší zvonění mobilu. Nasadí si brýle, podívá se na displej, ušklíbne se a zmáčkne tlačítko.

„Hm,“ zabručí, „co je zas...“ Chvíli poslouchá, pak odtáhne sluchátko od hlavy a znechuceně je pozoruje. V telefonu je najednou ticho, přiloží ho znovu k uchu a povídá: „No, chlapče, a co po mně tedy chceš?...Jak já, já ti něco radil? Že kývám hlavou, přece neznamená, že s tebou souhlasím, za to může to, že ji mám tak přecpanou brilantními myšlenkami a občas jejich tíži prostě nejsem schopný udržet ...No, když svoláváš tajné schůzky esemeskami, tak jsi ještě větší hlupák, než jsem se původně domníval, já skutečně naprosto nechápu, jak můžeš věřit člověku, který je naprosto bezbarvý, takoví se přece vždycky vybarví první. A také jsem ti radil, že nemáš věřit nikomu, ani Bazénovi ani Výhybkovi a zejména mně ne...Příteli, jak chceš být premiérem, když nepoznáš, že právě neříkám bonmot, ale výjimečně pravdu?...Že lidi protestují a píšou ti sprosté dopisy? Kolikrát jsem ti říkal, že většina našich spolubčanů nejenže neuvažuje, ale ke všemu trpí setrvalou ztrátou paměti? Takže stačí mlčet, hrát mrtvého brouka, lidi se vyřvou a zase zalezou do hospod. Proč lezeš do televize, když ani neumíš pořádně lhát a hned se u toho začneš potit? Kolikrát jsem ti říkal, že si to musíš nacvičovat doma před dobře osvětleným zrcadlem. Jak je vidět, podcenil jsi přípravu...Neměl sis z toho Bohuše dělat srandu, že se leskne vždy a všude, to je taky dobrá metoda a pak se nedá nic poznat. Zde vidíš, že i zdánlivá nevýhoda se stává výhodou, která nakonec vyhraje celou bitvu... To snad nemůžeš myslet vážně, Míííšo, že se nějak vyjádřím, od toho tady mám Kancla a já teď učiním jediné – budu jako vždy mlčet!“
Muž odloží mobil a zakroutí hlavou. Pak si zhluboka povzdechne, natáhne se do šuplíku pro láhev čtyřicetileté whisky a velkou broušenou sklenici s plochým dnem. Naleje si a chvíli zkoumá zklidňující se hladinu tmavě zlatavého moku, podívá se na tikající porcelánové hodiny, pokrčí rameny a doleje si zbytek láhve. Koneckonců je už po dvanácté, a ti doktoři sice říkali, že musím omezit počet skleniček, ale nějak zapomněli říct, jak mají být velké a plné. A ty zásoby po zahraničních návštěvách se hodí. Napije se, zapálí si další a znovu se labužnicky pohoupe v křesle.

Ozve se bojácné klepání.

„Co je zas?!“ nevrle zařve na vyděšený obličej, který se pomalu vsune mezi dveře. „To neumíš pořádně zaklepat!? Kancle!“ Oboří se na přikrčenou postavu, která se opatrně blíží ke stolu a pro jistotu si kryje hlavu roztřesenou složkou s papíry. „Co se tak klepeš? Dostal jsi přece už včera a víš, že tě biju jenom jednou týdně. Tak jsem na tebe hodný. To je hrůza, ty dnešní mladíci... Jo, zlatá devadesátá,“ zasní se a snivě pousměje, „to ještě neměl přístup k internetu každý nýmand, to nebyly žádné mobily a po těch otravných iniciativách neštěkl ani pes. To se to vládlo!“ Otočí se na usilovně kývající hlavu a zamračí se.

„A tobě jsem také říkal, že máš toho Šloufa nějak elegantně odstranit, a to elegantně jsem několikrát zdůraznil, jenže takovému hovadu, jakým ráčíš být, je pojem elegance cizí... No, nezírej tak na mě, už sis vyřídil tu prověrku? Už žádné výmluvy a mimochodem jsem ti několikrát říkal, že mne máš oslovovat pouze – Vaše Blahorodí!“

Ale Kancl neodchází, celý bledý lapá po dechu a nakonec vydechne: „Duch, Vaše...Blahorodí, viděli tady ducha, prochází se po chodbách, už omdlelo několik sekretářek...“

Muž na Kancla chvíli nevěřícně zírá a pak zrudne: „Cože, co je to za bláboly? Jaký duch, ti přece neexistují? Nespletl sis to s Dukou? No, spletl, vidíš, bohužel se musím se trpce smířit se skutečností, že jsem obklopen samými blby...Přestaň blekotat a už konečně vypadni. Jo, a bez té prověrky se nevracej!“

Kancl za sebou opatrně zavře dveře, vyděšeně se rozhlédne po rozlehlé chodbě a pak se rozběhne k východu. Místnost prosvětlená poledním sluncem opět ztichne, starý muž se natáhne do dalšího šuplíku, položí na lesklou desku stolu trhací blok s nadpisem „Koho jsem dnes urazil“, chvíli se zamýšlí, udělá čárku a pak ji zase s funěním přeškrtne. „To se nepočítá,“ zamumlá, „toho urážím furt!“ Podívá se na hodiny, znovu se opře do křesla a řekne si sám pro sebe: „Teprve půl jedné, to ještě stihnu...“

Najednou za zády ucítí mrazivý chlad, šedivé vlasy se mu narovnají jako hřebíky a od okna zafučí prudký vítr. „Co to... sakra! Jé, Masaryk!!!“

Průsvitná vysoká štíhlá postava v černém fraku zvedne ruku, oči za brýlemi nad přísnou bradkou se mračí a zahrozí dlouhým kostnatým prstem.

Starý muž se vyděšeně rozběhne ke dveřím, do kterých stále mohutně fouká. Chvíli marně bojuje s klikou, najednou vítr ztichne, dveře se prudce rozskočí a místnost s výhledem na celou Prahu znovu zalitá sluncem se naplní mohutným řevem plným bolesti:

„Au, moje koleno!!!“

Autor: Kateřina Dubská | čtvrtek 31.10.2013 12:40 | karma článku: 20.28 | přečteno: 687x

Další články blogera

Kateřina Dubská

Opravdu nebezpečný olej

V Indonési hoří pralesy. „Hrozný,“ řekne si možná český občan k zřejmě největší ekologické katastrofě 21. století, které si naše média všimla většinou až dnes, přestože informace o ní již několik dní putují Facebookem.

5.11.2015 v 0:00 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 1816 | Diskuse

Kateřina Dubská

O dvou sestrách

Žily byly dvě sestry. Obě byly vdané a měly děti. Jejich manželé se živili rukama a vydělávali něco málo nad průměrný plat. A měly bohatého otce, který by pro ně, dle vlastních slov, udělal první poslední. Když se vdala ta starší a povila prvního vnuka, ze samé radosti se nabídl, že jí koupí dům. Její muž se ošíval, ale protože byl z vesnice a ve městském bytě se mu nelíbilo, tak nakonec souhlasil s tím, že koupí za pár set tisíc malý domek na vesnici. Ale trval na tom, že jim tchán zaplatí jen ten dům a on si ho pomalu opraví za své. On totiž svého tchána znal.

16.2.2015 v 12:04 | Karma článku: 21.60 | Přečteno: 1019 | Diskuse

Kateřina Dubská

Třídní schůzka v 8. A

Za okny tmavne pošmourný listopadový den, rodiče se usazují do lavic, ve kterých jejich ratolesti tráví stále větší počet hodin a do dveří vchází paní učitelka předdůchodového věku. Postaví se před tabuli a spustí: „Jsem ráda, že vás přišlo tolik, protože mám s touto třídou vážný problém. Jsou vzpurní, neumí se chovat, jsou nezvládnutelní, dělají si, co chtějí...“ vodopád stížností se snáší na stále víc pokrčená bedra rodičů, kteří už si zvykli, že třídní schůzky na druhém stupni jsou tak trochu za trest, ale až takový průser nečekali. Svůj proslov paní učitelka zakončí tím, že má chuť obrátit se na místní sociální odbor a prevenci, protože to už takhle dál nejde a otázkou: „Co s tím budeme dělat?“

24.11.2014 v 11:42 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 1650 | Diskuse

Kateřina Dubská

Zahradníkův rok

Koncem zimy se už nemůže dočkat. Strká semínka do všech volných květináčů i bedýnek a už se těší, jak přijde jaro a začne okopávat záhonky a sázet a sázet. Jenže letos jaro přichází nějak divně brzy a zahradník nevěří, že si z něj počasí nedělá srandu. Jo, jo, já zasadím a koncem března udeří mrazy, někdy přece udeřit musí, jinak bude přemnožený škůdce. Mrazy nepřišly. Začátkem dubna se odhodlá a sází a sází s pocitem, že škoda každého kousku půdy, která přijde nazmar. Takže každá návštěva trhu a místního zahradnictví znamená další sazenice...

23.10.2014 v 11:43 | Karma článku: 8.00 | Přečteno: 446 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Pražení pražští pracující

Pocení. Pobíhání. Povadlé plandání podle plotů. Povívání papírem. Pohlédnutí prdelkám po poprsí. Pánové, prosím! Pomalu!

22.6.2017 v 17:20 | Karma článku: 5.35 | Přečteno: 112 | Diskuse

Mário Oláh

Zápis z magického denníka Fratera Saepesa - XVIII.VI.MMXVII

Dokonalý cyklus Veľkej arkány dvadsiatich dvoch zápiskov narušuje dvadsiaty tretí zápis z magického denníka Fratera Saepesa. Frater Saepes použil semeno rastliny sily zvanej Čertov šalát k tomu, aby si zrekapituloval časť života.

22.6.2017 v 13:09 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 115 |

David Dvořák

Přínos senátora Milana Štěcha České republice.

Senátor Štěch opět zaperlil – navrhuje, aby „pseudoživnostníky“ udávali sousedé nebo jiní, kteří na ně narazí. Zvrácenost myšlenky lze srovnat s odměnou za dopadení atentátníků na R. Heydricha.

22.6.2017 v 12:42 | Karma článku: 39.64 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Radim Lhoták

ŠOS proti NATO: „Afghánské předmostí“ USA se ocitlo v sevření multipolární Eurasie.

Východ se pod vedením Ruska spojuje v kolektivní obraně proti potměšilé agresivitě upadajícího Západu. Zůstaneme na té špatné straně světa?

22.6.2017 v 11:58 | Karma článku: 18.09 | Přečteno: 370 |

Petr Omelka

Takový malý vesnický hřbitov

Ta vesnice se jmenuje Bernhardsthal, je kousek za hranicemi a pamatuje doby, kdy Rakušanky ještě chtěly moravské kluky.

22.6.2017 v 11:08 | Karma článku: 15.30 | Přečteno: 270 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1489
Dívám se kolem a přemýšlím. A když je toho přemýšlení moc, sednu k počítači. www.katerinadubska.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.