Pěkně rozděl a panuj

„Kluci, to bude průser!“ pravil předseda, „nakonec to dopadne tak, že vyhrajeme až moc, a nedáme to ani s modrejma. Jak je vidět, s rudýma musíme přece jenom počkat, lidi ještě pořád nezapomněli a oni ani nemají žádné nové lidi, je to samý STB, co budeme dělat?“ Kroužek se vyděšeně semkne kolem předsedy a volá: „No jo, to máš pravdu, nakonec ještě budeme muset splnit všechno, co před volbama slíbíme a všichni víme, že to nejde... V jednobarevné vládě se přece nedá vymluvit na koaličního partnera, že nám v tom bránil...“

Dají hlavy dohromady a předseda nakonec vytočí jisté číslo: „Péťo, musíte sem přijít, i s Mirkem a musíme se domluvit, co s tím uděláme...“ položí spokojeně mobil a otočí se ke zvědavým tvářím svých Přátel.„Tak podívejte, než Péťa přijde, musíme probrat ještě tohle: Jiří je moc populární, Miloš ho stejně nemá rád, to bude asi první a nejjednodušší řešení. On to nějak unese...Koneckonců, měl tady být. Já mu pořád říkám, že to s tím senátorováním přehání, ostatní si stěžujou, že nakonec taky budou muset něco dělat...“Kroužek se chápavě rozkýve. „Péťa už je tady, a Mirek taky...“ zahlaholí po nějaké chvíli všichni a přece jen pookřejí. Potřásají si mohutně rukama, plácají se kolem ramen a vůbec se rádi vidí. Kamery tady nejsou, tak co...

„Hele Péťo, přece uznáš sám, že s váma nám to šlo nejlíp a sám vidíš, že s tím protikorupčním bojem se vám to kapánek vymklo z rukou. To přece nejde, my za chvíli nebudeme mít žádného hejtmana, jeden ve vězení už stačí, naši se začínají bát a nevykládej mi, že i vaši se nebojí, že na ně taky brzy dojde...Musíme se nepozorovaně vrátit zpátky, tenkrát se nám vládlo líp, jenže lidi jsou poslední dobou nějak moc aktivní, ani vám se je nepodařilo úplně otrávit tak, aby přestali sledovat politiku a pořád se ptát na nějaké informace, do kterých jim nic není. Musíme to prostě víc utáhnout! Nebo se zase objeví nějaká nová strana, víte, jakou to pak dá práci najít ty správné lidi, aby to rozložili zevnitř?“ Praští pěstí do stolu a všichni uznale pokyvují.

„Jak se ukazuje, odvádění pozornosti zatím zabírá, ale ne nadlouho, vždycky se nakonec najde nějaký chytrolín, co začne upozorňovat a zveřejňovat fakta...A když se to nakonec objeví i v Blesku, tak se musí najít nějaký nový nepřítel. Třeba Miloš, ten je v tom úplně excelentní, jak se ukázalo, Němci pořád fungujou, lži taky, aspoň na chvíli, ale musíme těm blbům předhodit někoho dalšího. Cikáni, to už je moc omletý, se seniorama ani s postiženýma se to neosvědčilo, každej ví, že jednou zestárne nebo se mu může něco stát, proti chudým lidem na dávkách, těch je čím dál víc, to bychom přišli o voliče a zase to nemůžem přehánět. S těma solárníkama to bylo docela zásah, jenže pomalu začíná padat i na naši hlavu, koneckonců jsme to zavedli my, že jo, ještě za Jyrky, ty vysoký dotace, s tím musíme taky přestat. Péťo, takhle za chvíli přijdete o všechny voliče a to přece nejde, přece nás v tom nemůžete nechat?!“

„Už sem na to přišel,“ hlásí se Honza, „vy pořád tvrdíte, že živnostníci drží tenhle stát, velký firmy prchaj na východ, bez nich za chvíli nebudou žádný pracovní místa, co kdybychom se my do nich pustili a vy se jich budete zastávat, prej se jich hodně chystá volit nás, to přece nemůžem dopustit. Sice jich díky vám dost ubylo, ale pořád je jich ještě hodně. A držej se potvory, držej. Že jo?“ Rozhlédne se kolem vítězně s výrazem premianta a ostatní uznale zabručí. Dají hlavy dohromady a premiant se zatváří rozčileně. „ Nakonec to mám vyžrat já? No vy ste dobří. To teda ne! Přece jen mám ekonomické vzdělání a každej ví, že doma nedokážu ani zatlouct hřebík, to budu akorát pro srandu!“

Předseda se zatváří vážně: „Honzo, musíš se obětovat, koneckonců jsi to přece vymyslel ty, ne? Závist a nenávist, to vždycky spolehlivě zabere. Kdyby lidi moc řvali, tak tě nakonec trochu seřvu, jenom jako, samozřejmě. Buď chlap, strana tě potřebuje, co? Mirek už má stejně plný zuby toho, jak je nejméně oblíbený politik, potřebuje se taky trochu sebrat a odpočinout si, že jo? Taky se vobětoval a vyšrouboval ty daně, jak to nejvíc šlo...“ Mirek jenom unaveně mlčí.
„Tak jo, já to teda řeknu, ale musíte mi slíbit, že pak budu vážně ten ministr...Promiň Mirku, pro tebe samozřejmě někde něco najdem...“ zatváří se Honza statečně.

Předseda se uznale usměje:„To víš, že jo, že tě všichni podržíme, lidi se zase naštvou, pořádně se rozhádaj, naši voliči stejně moc nepřemýšlí a hlavně mají špatnou pamě't, jim stačí něco slíbit, těm nedojde, že když nebudou živnostníci, skončí na pracáku, ...a jak to vyšumí, najdeme zase někoho jinýho, neboj, na něco zase všichni, pěkně pospolu, přijdem...Ale aspoň na chvíli všichni zapomenou, že jediní paraziti jsme tady my.

Spokojeně se rozejdou s pocitem dobře vykonané práce a užitečně stráveného večera. A předseda, předtím, než nasedne na zadní sedadlo své limuzíny, rozjařeně zahlaholí: „Tak na sjezdu, kluci, jo? Pěkně si to užijem!“

Opravdu ti milý čtenáři, připadá tahle oranžová historka moc přitažená za vlasy?